Mohla jsem se spolehnout na to, že dovolená začne zase fiaskem. Tím menším bylo, že jsem se špatně domluvili a odjížděla jsem nakonec o den později. Tím větším byl fakt, že v původní en odjezdu jsem se probudila a bylo to zlé. Něco se stalo zase v zádech, výsledkem bylo, že mne bolela levá půle zad od lopatky až o kyčle, levá noha také, navíc otékala. Nad křížem bolestivá boule. Bylo to tak výživné, že jsem se musela omámit hned 2 dávkami léků a sebou a trnula jsem, co bude dál, zda se vůbec další den hnu. Nu, tak lehounce to šlo. Naštěstí jsem na balení měla fůru času – a navíc, na prodloužený víkend by se dalo jet hodě nalehko. Nakonec jsem k obvyklému vybavení přihodila i O ´ Donohuovu knihu Anam Cara , která dorazila ráno do výdejny tady naproti na náměstí. Zbytek času do odjezdu jsem si brblala pro sebe, že to je vždycky tak, když se na něco těším, tak do toho vždycky přijde nějaký průšvih. Vlastně jo, funguje to jako taková blbá zákonitost. Tentokrát jsem se jí ale postavila
ode všeho trochu