Z nudy blog II (Darina Bártová)

Ráno bylo jasné, namrzle bílé a někde na obzoru se líně kutálel pomeranč zimního Slunce, kterému se také ještě nechtělo vstávat. Z domova jsem vyrážela už za světla přes Prosek a když autobus vysupěl nahoru, to ranní nadechnutí a rozhlédnutí se po kusu Prahy stálo za to. Do hlavy mi automaticky naskočil pravoslavný „začátek obvyklý ranní“. Rozesmálo mne to, už se to dlouho nestalo. Ne, že bych se tak dlouho nemodlila, ale pravoslavné modlitby mi skutečně už nějaký čas nevstoupily na mysl. Jejich archaická čeština je milý bizár, ale asi ne zcela odpovídá mému spirituálnímu prožívání.  V metru uvnitř počasí ušlo, ale proti tomu na stanici fičelo zle. Chvíli jsme se shledávali. Nakonec se nás sešly skromně 4 kusy, ale i tak dobré. Vyrazili jsme trochu rychlejším krokem k Vyšehradu. Bylo třeba se zahřát. Toulky po všech možných zákoutích nás zabavily na příštích 100 minut. Postávali jsme u věcí známých i méně známých. O většině jsem nějak přehled měla (ať žije geocachi...

 Nedávno se mne kdosi zeptal, proč se vůbec zabývám cizími psanými modlitbami, navíc ještě z té divné keltské tradice, o které tu málokdo slyšel. Je to neužitečná práce, pouze pro fajnšmekry. Nadto používat modlitby, které vytvořil kdosi jiný – to přece nutně omezuje spontánní vyjádření vlastní víry, vztahu k Bohu. Cizí sova a cizí věty jsou přece neautentické, mohou se stát čímsi, za co se dá schovat… Ano, všechny tyto argumenty je třeba brát vážně. Velmi vážně. Avšak platí také, že ne-vztah k Bohu se dá skrývat za jakýmikoli slovy, i za těmi, která budu vyslovovat jako kdyby spontánně. A svůj vztah od samých počátků křesťanství je vyjadřován i modlitbou formální – Otčenášem. Na tom se shodneme všichni, dokonce i ti, kdo by jinou pevně danou modlitbu (a to ani v případě, že by byla citací biblického textu) nepřijali. Proč to tedy dělám? Je za tím vším hlavně osobní zkušenost. V šerém dávnověku, kdy jsem přišla k víře, mne nikdo modlit se neučil....