Ráno se vzbouzím v 6. Pes chrní a musím ho trochu přemlouvat, že jdeme ven. Pak snídaně, to mne nechává v klidu a frčíme na hřiště. Sám nabízí cviky, které se mu osvědčily. Trénujeme rozlišování pacek při podávání, přivolání, reakci na oslovení. Občas už máme i oční kontakt. Na hřišti někdo zapomněl provazový přetahovací uzel a ano, to je ta správná hračka. I když obecně zájem o opakování čehokoli je slabý, jde to tak max. 5x. Tedy mimo věci, které chce a kde vysvětlujeme pravidla. Boj o pohovku doma trvá. Pak jedeme do práce. Dnes je to špatné, asi proto, že jsme v neznámém prostředí. A je tu vedro na padnutí. Pes štěká pokaždé, když se mi někdo snaží dostat do kanclu, ale pak se k těm lidem vcelku má a hraje roztomilého pejska. S jedinou výjimkou - a tady mne napadá, že na informacích, že vycvičení psi dovedou rozpoznat v kolektivu lidí např. jedince, který se v rámci sociálních interakcí vymyká (to je hezky inkluzivní jazyk, pro neznalé: psi umí rozeznat iniciátora šikany, čímž ne
ode všeho trochu