Anabáze odstartovala v 5.50 ráno. Do bytu vtrhl uragán. Shiba-inu, 1 rok stáří, pes. Že prý to ráno dospím, tvrdil páníček. Jo, houby. Pes se začal seznamovat s interiérem stylem kulový blesk. V 6.30 jsem to vzdala a začala ranní rituály. Cvičení ok, kafe ok, ve sprše mi asistoval zvědavý čenich.
Po snídani jsme se vydali do víru velkoměsta – na psí
hřiště. Socializace s australským ovčákem proběhla dobře, kluci si chvilku
hráli. S boxerem to už nebylo ono, tam už přišlo na pořad dne nějaké to
ježení srsti z obou stran, ale oba dva psovodi jsme zareagovali včas, aby
nedošlo ke kontaktu. /es zatím nežral a nezajímaly ho ani granule v kapsičce
u mého pasu. Pozorně sledoval lidi, evidentně hledal ty „své“. Smůla, ti asi
právě sedí v letadle nad jižní Evropou.
Dnešek jsme jeli strávit do knihovny biskupství. Je tam
zahrada. Ukázalo se ale, že hitem sezóny byla chladná chodba, kde si pes aspoň
dvě hodinky odpočinul ve stínu. Pohnula jsem tedy maličko s knihovnickou prací.
Tu normální, hlavní, jsem si nechala domů.
Tramvaj cestou zpět dobrá, akorát, že ve víru rušivek se pes
soustředí pravidelně na cokoli jiného než na mne. Kombinace vedra a mnoha dojmů
skončila tak, že doma odpadl. Já odpadla až po obědě. A tohle kupodivu řešil a
vyštěkával mne, že mám jídlo. Smůla, něco štěkání vydržím. Tato strategie byla
tedy neúspěšná.
Když vpodvečer pominula vedra, vyrazili jsme na venčící okruh.
Tohle bylo těžké, protože přišly vzpomínky na dobu, kdy na druhém konci vodítka
klusával Portos. Po návratu večeře obou a kolem půl desáté okruh ještě jednou.
Když jsme se vrátili, začal shiba vcelku vyvádět, až tak, že jsem se nakonec
rozhodla, že budem spát u něj.
Tohle se osvědčilo, možná i proto, že ve vzduchu byla bouřka,
která na město skutečně spadla. Velký liják, halda blesků. Ale pes to neřešil,
zalezl do pelechu a byl hodný, protože spící pes je vždycky hodný.
V tomto dni jsme se soustředili na to, co už umí – tedy
sedni, lehni (jakž takž), podej pac, ke mně. Reakce slabší, zatím ho příliš
nezajímám a většinou ani nereagoval na jméno. Ne, že by ho neznal, ale jsem pro
něj nezajímavý cizí člověk. Při poslední vycházce jsme se už sem tam domluvili
i o netahání na vodítku. Každých pár metrů se počítá.
Komentáře
Okomentovat