Ráno se vzbouzím v 6. Pes chrní a musím ho trochu přemlouvat, že jdeme ven. Pak snídaně, to mne nechává v klidu a frčíme na hřiště. Sám nabízí cviky, které se mu osvědčily. Trénujeme rozlišování pacek při podávání, přivolání, reakci na oslovení. Občas už máme i oční kontakt. Na hřišti někdo zapomněl provazový přetahovací uzel a ano, to je ta správná hračka. I když obecně zájem o opakování čehokoli je slabý, jde to tak max. 5x. Tedy mimo věci, které chce a kde vysvětlujeme pravidla. Boj o pohovku doma trvá.
Pak jedeme do práce. Dnes je to špatné, asi proto, že jsme
v neznámém prostředí. A je tu vedro na padnutí. Pes štěká pokaždé, když se
mi někdo snaží dostat do kanclu, ale pak se k těm lidem vcelku má a hraje
roztomilého pejska. S jedinou výjimkou - a tady mne napadá, že na
informacích, že vycvičení psi dovedou rozpoznat v kolektivu lidí např. jedince,
který se v rámci sociálních interakcí vymyká (to je hezky inkluzivní
jazyk, pro neznalé: psi umí rozeznat iniciátora šikany, čímž neříkám, že
v případě člověka, kterého jsme potkali, jde o tohle, tam šlo o zcela
jinou věc, ale to víte, GDPR) něco je.
V něčem jsme pokročili. Už se méně pereme o vodítko,
konečně pochopil, jak přesně dlouhá je jeho svoboda. Hromadná doprava je super,
sice halda konejšivých signálů, ale dává to. Jakási paní se včera divila, jak
krásně na mne reaguje. Přinutilo mne to zamyslet se, kde jsou současné
standardy nikoli výcviku, ale výchovy, protože komunikaci mezi námi dvěma zatím
hodnotím tak na trojku. Jasně, jsem dog sitter, zázraky snad teprve přijdou.
Odpolední siestu trávíme tím, že pes chrní a já odpočívám.
Večer konečně sedám k počítači a snažím se dohnat něco z věcí, které
se kupí. Nad Prahou hřmí bouřka. Sice mu nevadí, ale k večeru silně
otravuje. Ukáže se, že potřebuje být zas pár hodin doma. Stýská se mu. Fest.
Komentáře
Okomentovat