Druhý svátek vánoční s u mne těžké dilema, co dělat. Vánoční návštěvy epidemie covidu, potažmo opatření vlády zakázala. Tak co? Sice jsem stále „o berličce, hnáty křivé“ a asi to tak zůstane, ale snad právě proto jsem si řekla, že se znovu zakousnu do geocachingu. Kvůli takové banalitě, jako jsou záda v háji, to přece nevzdám. A kdy jindy vyzkoušet, co všechno dám sama? Domácí přípravu jsem odflákla. To znamená, že jsem si jen napsala souřadnice čtyř keší, které se zdály být celkem blízko sebe. A vyrazila jsem do pražské čtvrti Jahodnice. Tedy pražské čtvrti – je to spíš díra po granátu, ale zuřivě se tam staví a lokalita nebyla jsem tam poprvé) se rychle proměňuje. Trochu jsem si to zkomplikovala tím, že jsem vystoupila příliš brzy a cestu k první keši jsem si tak protáhla o nějakých 300 metrů. Odlov byl vcelku v pohodě. Tedy až na to, že keš její autor umístil k plotu, za nímž se pohyboval vcelku nevrlý německý ovčák, který svou roli hlídače bral věru velmi vážně a svým hysterick
ode všeho trochu