Přeskočit na hlavní obsah

Velvet adventní

Dlouho jsem mlčel. Ne, že by nebylo co říci. Ale když mlčí panička, mlčí i plyšový pes. Protože všichni vědí, že plyšoví psi přece neumějí mluvit. Nebo je to jinak?

Léto jsem prožil tak setrvale. Moc se mi líbilo, když jsem se na týden přestěhoval někam jinam. Sice tam byl pořád cítit kotel na pevná paliva, ale líbily se mi výlety a vůbec – všechen ten ruch a vzruch. Ale o tom už moje panička psala do Communia, tak co bych to rozváděl. Jen, že jsem byl spokojený. Po návratu jsem pak strávil týden na okenním parapetu, než ze mne ten kouř vyčichl. A to se mi nelíbilo ani náhodou!

Pak přišlo září a začal semestr. Jenže do školy jsem se nepodíval. Ledva totiž semestr začal, byla z něj vzápětí distanční záležitost. Jsem tedy teď velice moudrý plyšový pes, protože jsem absolvoval počítačové praktikum a matematiku a vyšší matematiku a spoustu dalších rozhovorů o vědě. Normálně totiž sedím na polštáři hned vedle psacího stolu, kde je počítač. Byl jsem tedy vážně u všeho. Panička bere tu distančnost s humorem. Říká, že se jen tak někomu nepoštěstí (když má náladu a předmět to dovoluje) přednášet z kanape s hrnkem kafe v ruce. Tím pádem si to tedy musí užít.

Ostatních věcí jsme užívali pomálu. Chodit se nikam nesmělo. A s berlemi se také moc nedá. Dělat venku se toho také moc nesmělo, i byli jsme hodně doma. I když to nevypadá, dost pracujeme. Jenže… Panička se fyzicky moc nelepší. Nesmířila se s tím, že to takhle bude napořád. Na druhé straně ji trochu rozladí každé rádoby dobře míněné dotazy, jestli už se TO zlepšilo, kdy se TO zlepší atd. atd. TO – tedy ploténka, si evidentně žije svým životem a má své představy a plány. Jenže je nějak nesdílí. Občas nás skolí do bolesti. Občas je hodná. Už to tak je.

Dostali jsme se tak až do adventu. Tedy… ony už jsou skoro Vánoce. Rozhodně budou podivné. Prý… Já ještě žádné nezažil, tak vlastně nevím, jak vypadají. A co je normální.

Raduji se z každé nové věci. Z toho, že jsme přece jen zašli na pár návštěv. Z toho, že je čas víc volat a skypovat s lidmi. Lidé jsou přece zajímaví, no ne?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...
Okomentovat
Další informace

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...
Okomentovat
Další informace