Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme.
A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty.
Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také
dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku
počasí dostal. V chlapeckém věku jej
zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který
ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým
odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už
stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i
v tom vzýván světců v různých okolnostech je třeba mít pořádek.
Zamýšleli jste se, kde
se tento koncept vůbec vzal? My to vlastně pořádně nevíme. Ale spojilo se tu
víc věcí dohromady.
Antická koncepce
patronátu jako ochrany a péče o někoho. To tehdejší společnost znala.
Lidová víra,
podporovaná právě legendickými vyprávěními, že v životě světců se to
zázraky jen hemží (btw na tohle jsou přeborníky keltští světci, co ti
dokázali!)
Představa, že pokud se
udála ta mimořádnost v nějaké konkrétní oblasti, má ji asi dotyčný
„zmáklou“ a tedy mu ji lze přihodit do referátu.
Takhle se tedy stal
Medard patronem nejen počasí a věcí s ním spojených – dohlíží na sedláky,
sládky a vinaře, ale také patronem zlodějů. Protože každý má přece nárok na
ochranu. K tomuto patronátu také nepřišel jak slepý k houslím, ale tak,
že je o něm vyprávěno, že již od dětství projevoval útrpnost a milosrdnou
lásku. Rád rozdával potřebným a jeho rodina ho v tom podporovala. Byli
srozuměni s tím, že Medard má citlivé srdce vůči bližním. Měl je citlivé
dokonce i vůči zlodějům. Jedno z legendických vyprávění říká, že jistý
zloděj se rozhodl Medardovi ukrást úly. Zcela nepřekvapivě se včely naštvaly,
vyrojily se a dle podání stíhaly zloděje tak dlouho, až se v zoufalství
běžel Medardovi přiznat a poprosit ho o odpuštění. Zabralo to a včelky se pokojně vrátily domů.
Podobná historka se vypráví i o zloději, který zcizil Medardovi krávu. Zvonec
na jejím krku zvonil tak dlouho, dokud nebyla zjednána náprava. V tomto
případě to však skončilo tím, že Medard krávu nešťastníkovi daroval. Nu, raději
na to nebudeme spoléhat, ne každý, koho bychom chtěli ošidit, je jako Medard.
Skutečností však je,
že se Medard dokázal postavit i mocným v případě, že se dopouštěli
bezpráví. Jsou zaznamenány jeho kontroverze s králem Chlotarem, jedna ohledně
drancování dobytého území, další ohledně osudu zapuzené Chlotarovy manželky.
Medard ale musel být víc, než jen suchý moralista. Biskupského svěcení se
dočkal již ve velmi pokročilém věku, bylo mu snad již 70 let (na tehdejší dobu
spíš zázrak, že se tolika let dožil). Svou diecézi vedl dalších 10 let a když
umíral, král, který to od něj několikrát pěkně schytal, se s ním přišel
rozloučit a vyžádal si povolení, aby místo v biskupském chrámu, směl
Medarda posléze pohřbít v královském sídle. Králův syn Sigisbert později
založil nad Medardovým hrobem opatství. Na území Francie najdeme kostely a
kaple Medardovi zasvěcené, u nás to je naopak nic moc, v současnosti
existuje na našem území pouze kaple v Sudicích u Třebíče. To, že se
scházíme nyní a tady, je tedy svým způsobem kuriozita.
Jenže kuriozity samy
jsou sice zábavné, ale pro život víry nestačí. V čem nás tedy Medard může
inspirovat? Třeba abychom viděli v každém člověku (i v tom, kdo
zrovna teď nejedná čítankově) nějaký potenciál, nesoudili druhé příliš rychle a
třeba je i vyslechli a podívali se na situaci jejich očima. Zároveň však třeba
i tím, nebát se říkat pravdu, i když není úplně příjemná. Tohle dvojí by však,
stejně jako u Medarda, mělo zůstat pohromadě. Může nám být inspirací i
v tom, že byl opravdovým patronem, tedy tím, kdo se zajímal o místo, kde
žil, o lidi tam. I my se můžeme nějak angažovat tam, kde žijeme, ve vztazích
s lidmi kolem nás, v rámci práce, bydliště, města… Můžeme se učit
nejen předpovídat zda bude pršet, ale vnímat i trendy své doby a pak zde být
jako opora pro druhé. K tomu nám dopomáhej Bůh a svatý Medard. Amen.
Komentáře
Okomentovat