Přeskočit na hlavní obsah

Čekání na Godota

Že prej píšu pesimisticky. Hm, ale co je optimistického na tom, že panička je půl roku doma, že berle budou asi trvalou součástí vybavení a že čekání na zlepšení má asi stejný efekt jako čekání na Godota? O víkendu jsme tvrdohlavě zkusili opět výpravu za keší. A jen s nordic holemi. Keš jsme ulovili, ale bolelo to ukrutně. Daleko ukrutněji pak šílely záda v noci. Do půl druhé je panička přemlouvala, pak do sebe musela narvat prášek. Dovedete si představit, jak vypadala v neděli ráno!

Tak jsme tu neděli opět prováleli. Děláme už jen ty nejnezbytnější věci pro udržení chodu domácnosti. Pereme, rozmotáváme hadí klubka fousů od roušek, žehlíme (a nadáváme na roušky při sežehlování těch faldů), luxujeme (bolí), vytíráme (bolí o něco míň), vynášíme odpad (to dáváme bez berlí), vaříme a myjeme nádobí. Není chuť cokoli se učit, nad čímkoli bádat. Není už ani chuť se moc dívat na filmy (asi proto, že jsme oblíbenou filmotéku viděli dvakrát dokolečka). Trochu čteme. Hodně spíme, protože ve spánku se dá zapomenout na všechny ty věci, které nejsou a nebudou i na ty, které je třeba (někdy s jazykem na vestě) vyřešit. Zatím řešíme ty hodně krátkodobé obzory – doktory (zdaleka nejen ty přes záda) a věci, které už opravdu hoří. K budoucím horizontům se prodereme možná někdy.

Jak mám tedy být, u všech všudy, optimistický plyšový pes?


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...
Okomentovat
Další informace

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...
Okomentovat
Další informace