Přeskočit na hlavní obsah

Čekání na Godota

Že prej píšu pesimisticky. Hm, ale co je optimistického na tom, že panička je půl roku doma, že berle budou asi trvalou součástí vybavení a že čekání na zlepšení má asi stejný efekt jako čekání na Godota? O víkendu jsme tvrdohlavě zkusili opět výpravu za keší. A jen s nordic holemi. Keš jsme ulovili, ale bolelo to ukrutně. Daleko ukrutněji pak šílely záda v noci. Do půl druhé je panička přemlouvala, pak do sebe musela narvat prášek. Dovedete si představit, jak vypadala v neděli ráno!

Tak jsme tu neděli opět prováleli. Děláme už jen ty nejnezbytnější věci pro udržení chodu domácnosti. Pereme, rozmotáváme hadí klubka fousů od roušek, žehlíme (a nadáváme na roušky při sežehlování těch faldů), luxujeme (bolí), vytíráme (bolí o něco míň), vynášíme odpad (to dáváme bez berlí), vaříme a myjeme nádobí. Není chuť cokoli se učit, nad čímkoli bádat. Není už ani chuť se moc dívat na filmy (asi proto, že jsme oblíbenou filmotéku viděli dvakrát dokolečka). Trochu čteme. Hodně spíme, protože ve spánku se dá zapomenout na všechny ty věci, které nejsou a nebudou i na ty, které je třeba (někdy s jazykem na vestě) vyřešit. Zatím řešíme ty hodně krátkodobé obzory – doktory (zdaleka nejen ty přes záda) a věci, které už opravdu hoří. K budoucím horizontům se prodereme možná někdy.

Jak mám tedy být, u všech všudy, optimistický plyšový pes?


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pseudo-zbožnost

Po opravdu hodně dlouhé době jsem se ocitla na bohoslužbě „konkurenční“ římskokatolické církve. Bohoslužba to byla pěkná, i když byl všední den a zrovna tady se nekázalo. Co by také mohl člověk očekávat víc na skoro venkově kdesi v kopcích? Místní osazenstvo tvořilo podivnou směs lidí otevřených a lidí, kde jsem si nebyla vlastně jistá, kam je zařadit. Na první pohled se mi jejich prožívání bohoslužby jevilo celkem vzdálené. Šok na mě čekal poté. Už jsem pozapomněla, že lidová tvořivost může proniknout i do prožívání doby po liturgii a že dokáže plodit prapodivné pseudo-liturgické útvary. A tak místní, místo toho, aby se po bohoslužbě radovali z blízkosti Boží, z Božího jemného doteku a z pozvání ke Kristovu stolu, zaklekli a už to jelo! Nemám nic proti Zdrávasu (ač to není můj šálek čaje), ale orodování „za nás hříšné“ mi přišlo jako něco, co se de facto bije s radostí, vděčností a pocitem přijetí, který tak nějak s eucharistií souvisí. To však nebylo vš...
Okomentovat
Další informace

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...
Okomentovat
Další informace