Přeskočit na hlavní obsah

Nordic walking

Povzbuzeni vyjádřením fyzioterapeuta, že by se berle daly odložit, jsme to zkusili. Půjčili jsme hole na nordic walking. A že s nimi vyrazíme ven. Už samotná přeprava holí domů byla trochu krkolomná. Pokud máte 2 volné ruce, tak je to brnkačka. Pokud máte 2 ruce s berlemi a hole, které se nevejdou do batohu… Vyřešili jsme to přivázáním jedné hole k jedné berli a tak jsme se víceméně dostali domů. Provázky povolily jen jednou a to ještě na štěstí na stanici, kde jsme stejně museli počkat na tramvaj.

Nu, a povzbuzeni povzbuzením jsme tedy s těmi holemi vyrazili ven. Nic zlého netuše. Nikdy nic takového v této domácnosti nebylo, pokud prý nastala nutnost opory v lese, našel se vhodný klacek a bylo! Jenže hole na nordic walking jsou hole do terénu, nikoli do města. Tj. primární zakončení té části, která se s terénem stýká, je bodec. A neptejte se, jak funguje bodec na vyleštěné pseudo-mramorové podlaze nákupního centra. Panička tam klouzala jak koza na ledě, rozjížděly se jí nohy i hole. Záda, místo aby si odlehčila, makala – a potom zákonitě protestovala. Úspěchem bylo, že jsme se nikde nepřerazili. Konec – vyčerpání fyzické i psychické, naštvaná panička. A hledání na internetu, kdeže se prodávají gumové koncovky na hole do města. Nakonec se zatvářil jeden velký levný sportovní obchod. Jeli jsme tam tedy asi o dva dny později koncovky koupit (poté, co jsme na netu ověřili, že je mají). Kupovat koncovky k holím v létě je asi stejná blbost jako kupovat cyklistické rukavice v zimě! Ale to jsme tehdy vyřešili. Nyní jsme měli k řešení další oříšek – jasně, že ty koncovky neměli. Ale panička vypadala strašně smutně a tak jí prodavač řekl, že v tom obchoďáku je další obchod. A tam by mohli mít. Máme však počítat s tím, že budou o mnoho dražší.

Usoudili jsme, že za zeptání nic nedáme, když už jsme jeli takovou dálku a nordic walking hole bychom rádi zprovoznili. Po delším hledání (díky viru jsou odstavené všechny interaktivní navigační tabule) jsme obchod našli, vlezli do něj a zeptali se. Prodavač chvíli hledal a přitom se podivoval. Protože tady přece prodávají úplně jiné značky holí. Pak přinesl něco, co na první pohled vypadalo, že by to mohlo být ono. Cena srovnatelná s tím úžasným levným obchodem. Hole jsme s sebou neměli (komu se taky chce trajdat po světě s nordic holí přivázanou k berli, že?). Ale rozhodli jsme se, že to risknem. Doma okamžik napětí a – koncovky sedí jako ulité!

Radost přetrvala až do dnešního rána, kdy jsme naproti na poštu vyrazili s holemi místo berlí. Je to jiný pohyb, ale šlo to. Pokud jsou záda bez zátěže, mohlo by to fungovat. S nákupem zatím ne, tam přece jen páteř řve po stabilnější podpoře. Ale jsme na sebe hrdí, že jsme zas vyřešili jeden „banální“ problém.


Štítky

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pseudo-zbožnost

Po opravdu hodně dlouhé době jsem se ocitla na bohoslužbě „konkurenční“ římskokatolické církve. Bohoslužba to byla pěkná, i když byl všední den a zrovna tady se nekázalo. Co by také mohl člověk očekávat víc na skoro venkově kdesi v kopcích? Místní osazenstvo tvořilo podivnou směs lidí otevřených a lidí, kde jsem si nebyla vlastně jistá, kam je zařadit. Na první pohled se mi jejich prožívání bohoslužby jevilo celkem vzdálené. Šok na mě čekal poté. Už jsem pozapomněla, že lidová tvořivost může proniknout i do prožívání doby po liturgii a že dokáže plodit prapodivné pseudo-liturgické útvary. A tak místní, místo toho, aby se po bohoslužbě radovali z blízkosti Boží, z Božího jemného doteku a z pozvání ke Kristovu stolu, zaklekli a už to jelo! Nemám nic proti Zdrávasu (ač to není můj šálek čaje), ale orodování „za nás hříšné“ mi přišlo jako něco, co se de facto bije s radostí, vděčností a pocitem přijetí, který tak nějak s eucharistií souvisí. To však nebylo vš...
Okomentovat
Další informace

Rok a den (skoro)

Tak je to dnes, 10. srpna, přesně 363. den od mého svěcení. Tu dnešní vavřineckou pouť si užívám jinak. Z „druhé“ strany oltáře a s tím, že nejsem naštěstí, žádnou z hlavních postav. Co ten rok přinesl? Povídali jsme si o tom, zda je člověk při vlastním svěcení mentálně trochu mimo, nebo jak to je. Pro mne to jáhenské bylo spíš zostřeným soustředěním se na dění. Jednotlivé okamžiky mám v paměti navlečeny za sebou jako korálky. Tohle svěcení bylo víc záležitostí farnosti a taky zde bylo víc přátel. Emocí, která mne provázela bohoslužbou, bylo trochu napětí, trochu zvědavost, trochu ostych – do čeho jsem se to zase „nechala uvrtat“. Vzápětí přišla radost a tak potom vydržela několik měsíců. Někde v půli prázdnin jsem si toužila někam zalézt a trochu si to všechno ještě jednou přeříkat. Nešlo to. Ale moc mi pomohl Týden duchovní obnovy. Indiánský Mesiáš se jako jiný hermeneutický klíč k evangeliím nějak setkal s mým životem. Hledání opravdovosti a autentic...
Okomentovat
Další informace

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...
Okomentovat
Další informace