Papritzové – méně jasná kapitola

 

V rodinných záznamech ze strany mé prababičky, Anny Janouškové, jsou značné mezery. Protože zemřela, když bylo mé babičce 12 let, nepřenesly se některé zásadní příběhy do sdílené rodinné paměti. Jen vyhledání všech sourozenců prababičky bylo samo o sobě historickou detektivkou.

K dalšímu bádání mne ponoukl materiál Paměti národa, kde vzpomíná Věra Sýkorová, roz. Papryčová. Teoreticky by se mohlo jednat o příbuznou, byť již hodně vzdálenou. Věděla jsem, že se sestra mé praprababičky, Marie Fidlíková (*1844) provdala za Jana Papriče. Na měkkém či tvrdém i v matričních záznamech nesejde a Líbeznice nejsou zas tak daleko od Klecan. Pustila jsem se tedy do objevování Papri/yčů.

Ukázalo se, že to bude temnější kapitola dějin, než se zdálo na první pohled. Příjmení zní trochu jihoslovansky, čekala jsem, že možná skončím někde na Balkáně, ale ouha. Jediný doklad, který jsem měla na počátku v ruce, byl záznam matriky oddaných z Klecan z r. 1869, kde se pravilo, že si Jan Paprič bere Marii Fidlíkovou. Bral si ji jako svobodnou matku, Marie měla nemanželskou dceru Josefu, která se dožila dospělosti, protože se jí, také jako svobodné, r. 1887 narodilo mrtvé dítě. Dalšími doklady byly křestní záznamy dětí Jana a Marie Papričových: r. 1870 se narodila dcera Františka, 1874 potom Anna (v dospělosti odešla do Pardubic), 1877 následuje syn Antonín a konečně r. 1883 dcera Růžena, která zemřela jako miminko. Antonín se dožil dospělosti a r. 1901 se v Klecanech oženil s Marií Hořánkovou z blízkých Větrušic. Vzhledem k tomu, že Věra Sýkorová uvádí, že její dědeček se jmenoval Antonín, mohla by tu být shoda.

Pustila jsem se tedy po linii Papričových do minulosti. V oddacím záznamu Jana je uvedeno, že se narodil v Praze a že křestní záznam byl vyžádán z Podskalí. Jenže… v policejních přihláškách Prahy se zkrátka žádná varianta příjmení (Papryč, Paprič, Papritz) nevyskytuje a v indexech k matrikám v Podskalí také nic. K této záhadě jsem se opakovaně vracela. Ve chvíli totálního zoufalství mne napadlo podívat se, co vše v dané době (cca 1845) pod podskalskou faru spadalo. A ejhle… bez dalšího komentáře se objevil příslušný křestní záznam v matrice novoměstské trestnice sv. Václava.

Dne 29. 6. 1845 se v čp. 329/2 (což bylo číslo popisné trestnice) narodil Jan Baptista Peter Papritz. Otec Johann byl zapsán jako tkadlec v Schönbornu, panství Rumburk, Litoměřický kraj, manželský syn Josefa, tkalce ve Varnsdorfu, panství rumburské a matky Barbora Schetz z Varnsdorfu, Litoměřické panství. Oba katolíci. Matka pak byla uvedena jako Apolonia, dcera zemřelého formana Daniela Nittla z Dlouhých Luk a zemřelé matky Františky, rozená Widni, ze Svitavy, panství Sloup v Čechách. Oba taktéž katolíci. Po tomto zápisu jsem, žel velmi předčasně, zajásala. Záhy se totiž ukázalo, že…

Jménem Schönborn se mínil buď Krásný Studenec, nebo Krásná Studánka nebo Studánka. A teď, babo raď! Lokalita Dlouhé Louky pro jistotu neexistuje vůbec. Nezbývalo, než hledat, odkud na mne vykoukne nějaký Papritz či Nittl.

Nakonec to, co vykouklo první, byla poznámka v indexu Varnsdorfu, která neměla příliš velkou vypovídací hodnotu. Ovšem lepší něco, než nic. Poznámka uváděla, že Johann Papritz, syn Josefa, se oženil s Apolonií Nittlovou mimo Varnsdorf v r. 1829. Ono „mimo Varnsdorf“ dávalo naději na dvojí: jednak, že se narodil v okolí Varnsdorfu, jednak že to mohlo být plus minus kolem roku 1800.

Nastalo tedy neúnavné listování a prověřování matrik. Jako první podala informace matrika Varnsdorfu. Zde se r. 1783 oženil Josef Papritz, syn Josefa, s Marií Barbarou, dcerou Antona Schütze z obce Floriansdorf (dnes součást Varnsdorfu). Matrika Floriansdorfu pak zachytila, že zde se jim narodily děti: r. 1784 Maria Catharina, r. 1786 Magdaléna, r. 1788 Maria Anna Elizabeth, r. 1790 Josef Franz a k tomu r. 1785 Johann Josef Franz. Zajásala jsem, že to bude asi hledaný otec Jana Petra. Jenže ouha, tenhle se nedožil ani tří měsíců! A po r. 1790 se už ve Floriansdorfu žádní Papritzové neobjevují. Znamenalo to projít všechny možné Schönborny. Nakonec to byla Studánka, nejprve čp. 128, později čp. 36. A zde se Josefovi a Marii Barbaře rodí další děti, mezi nimi r. 1792 konečně hledaný Johann. Po něm následovali ještě Adam (1794), Anton (1797), Alois (1798), Veronica Clara (1799) a Barbara (1802).

Matriky mluví jasně o tom, že z 11 dětí, které se zatím povedlo vystopovat, zemřely v dětském věku Johan Josef, Magdaléna, Anton a Alois. Naopak, mimo Johanna je jisté, že se dospělosti dožila Barbara, měla totiž 2 nemanželské děti. Kdy a kde zemřeli rodiče Josef a Marie Barbora, je nejisté, ze Studánky čp. 36 jejich jména mizí a vypadá to, že v usedlosti v rodové linii pokračuje syn Barbary Franz (*1827).

Studánka vydala i další poklad, konečně záznam o oddavkách Johanna paprice s Apolonií Terezií, dcerou Daniela Nittela z Lanfgenau 39. Dnes se tato vesnice jmenuje krásně česky Skalice u České Lípy. Daniel sám pocházel nikoli z Dlouhých Luk, ale z Dlouhého Luhu, osady v okolí Skalice. Apolonie byla dcerou z jeho 2. manželství s Annou Františkou, příjmení začíná na W, ale zatím bylo různě matrikáři komoleno. Zajímavé je, že Apolonie byla pojmenována patrně po 1. zesnulé manželce Daniela.

Kde žil Johan s Apolonií po svatbě, kolik měl dětí před tím, než se r. 1845 narodil v pražské trestnici Jan Petr, není jisté.

Z další generace je prozatím známo, že otcem Daniela Nittela byl také Daniel, z Dlouhého Luhu. V jeho osobě se dostáváme kamsi k r. 1700.

O Josefu Papritzovi je pravděpodobné, že pocházel snad z Varnsdorfu (příjmení se tam vyskytuej) a jeho otcem byl také Josef. Maria Barbara Schütze pocházela z Floriansdorfu čp. 50, jejími rodiči byli Anton a Anna Maria Ottová.

Jak už to tak bývá, některé otazníky byly vyřešeny, aby na jejich místo nastoupily otazníky nové. Pravděpodobně něco vyřeší píle, něco čas, něco náhoda a něco zůstane navždy skryto za oponou času.