Silvestr. Veselý, slunný. Šlapu si někde kolem Zdib, spokojená, že i s berlemi se dá chodit venku, že je možné se radovat, jak to pěkně jde, jak jsem vylepšila fyzičku. Usmívám se a sluníčko se usmívá na mne.
Nový rok. Všichni ještě spí a já vyrážím na ranní vycházku,
protože teď přece nikde nikdo. Je trochu promrzlo a já malinko pokašlávám. Nic
se neděje.
Nový rok o pár hodin později… bolest svalů, nevolno.
Odpadávám do postele. Není mi dvakrát. Kašlu. Zatím nic víc.
Další den. Kašel se zhoršuje, únava a bolesti svalů také.
Ale pořád je to snesitelné.
Následující ráno jako když cvakne vypínačem. Necítím.
Zkouším to na nějakém šíleném parfému typu „duchy Nataša“. Necítím ale lautr
nic. Takže je jasno. Kašlu a ujišťuji se, že ti, kdo ztratili čich, mají přece
mírný průběh. Říkal mi to kdekdo. Pravda, horečka, která šplhá přes 38°C, s touto mou vírou
trochu otřásá. Ale musím vydržet, doktorka bude až v pondělí…
V pondělí doktorka je, ale až odpoledne. Prokašlávám se
tedy dnem a čekám, až se mi podaří ji kontaktovat. Musím přece na testy.
Horečka, kašel, kašel, horečka… nejsem schopná nic, tupě ležím a snažím se to
vydržet.
Na testy mne v pondělí bere kdosi, kdo to už má za
sebou. Není mi dvakrát. Horečka, slabost. Před střediskem fronta až do nevidím.
Pán v atom-obleku, který ve dveřích důležitě cáká lidem na ruce
dezinfekci, usoudí, že musím frontu vystát, protože berle nezakládají žádné
výhody. Naštěstí se objevil anděl. Vypadá trochu jako cosi mezi dělňasem a
motorkářem. Udělá rychle pořádek a protlačí mne dopředu. Pán cákající
dezinfekci to už naštěstí neřeší.
Uvnitř už to jde fofrem, takže za 5 minut jsem venku. Vím,
že na zpáteční cestě ještě nějak konverzuji se svým dobrodincem, ale už mám
zamlženo. Doma pak ležím a snažím se jen žít. Za dvě hodiny pípne pozitivní
sms. Ležím dál a snažím se přežít. Moc to nejde. Utrpením je cesta na WC,
uvařit čaj je nadlidský výkon. Horečka se usazuje nad 39°C. Mírně tedy halucinuji. V noci
už to nedávám. Tápavě shledávám věci – práce asi na hodinu. Pak čekání na
sanitku další hodinu. Sedím na podlaze v kuchyni a doufám, že se dočkám…
Komentáře
Okomentovat