Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček I

 Silvestr. Veselý, slunný. Šlapu si někde kolem Zdib, spokojená, že i s berlemi se dá chodit venku, že je možné se radovat, jak to pěkně jde, jak jsem vylepšila fyzičku. Usmívám se a sluníčko se usmívá na mne.

Nový rok. Všichni ještě spí a já vyrážím na ranní vycházku, protože teď přece nikde nikdo. Je trochu promrzlo a já malinko pokašlávám. Nic se neděje.

Nový rok o pár hodin později… bolest svalů, nevolno. Odpadávám do postele. Není mi dvakrát. Kašlu. Zatím nic víc.

Další den. Kašel se zhoršuje, únava a bolesti svalů také. Ale pořád je to snesitelné.

Následující ráno jako když cvakne vypínačem. Necítím. Zkouším to na nějakém šíleném parfému typu „duchy Nataša“. Necítím ale lautr nic. Takže je jasno. Kašlu a ujišťuji se, že ti, kdo ztratili čich, mají přece mírný průběh. Říkal mi to kdekdo. Pravda, horečka, která šplhá přes 38°C, s touto mou vírou trochu otřásá. Ale musím vydržet, doktorka bude až v pondělí…

V pondělí doktorka je, ale až odpoledne. Prokašlávám se tedy dnem a čekám, až se mi podaří ji kontaktovat. Musím přece na testy. Horečka, kašel, kašel, horečka… nejsem schopná nic, tupě ležím a snažím se to vydržet.

Na testy mne v pondělí bere kdosi, kdo to už má za sebou. Není mi dvakrát. Horečka, slabost. Před střediskem fronta až do nevidím. Pán v atom-obleku, který ve dveřích důležitě cáká lidem na ruce dezinfekci, usoudí, že musím frontu vystát, protože berle nezakládají žádné výhody. Naštěstí se objevil anděl. Vypadá trochu jako cosi mezi dělňasem a motorkářem. Udělá rychle pořádek a protlačí mne dopředu. Pán cákající dezinfekci to už naštěstí neřeší.

Uvnitř už to jde fofrem, takže za 5 minut jsem venku. Vím, že na zpáteční cestě ještě nějak konverzuji se svým dobrodincem, ale už mám zamlženo. Doma pak ležím a snažím se jen žít. Za dvě hodiny pípne pozitivní sms. Ležím dál a snažím se přežít. Moc to nejde. Utrpením je cesta na WC, uvařit čaj je nadlidský výkon. Horečka se usazuje nad 39°C. Mírně tedy halucinuji. V noci už to nedávám. Tápavě shledávám věci – práce asi na hodinu. Pak čekání na sanitku další hodinu. Sedím na podlaze v kuchyni a doufám, že se dočkám…

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...
Okomentovat
Další informace

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...
Okomentovat
Další informace