Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček IV

Ve stavu, v němž se vynacházím těch asi 10 dní, stále nejsem schopna jakýchkoli duchovních úkonů či výkonů. Po pravdě řečeno, nejsem schopna ani těch neduchovních, ale o tom jsem již vyprávěla. Ve stavu, v němž se vynacházím, jsem zcela pasivní. Nevzmůžu se ani na Ježíšovu modlitbu a to už je co říct!. Připouštím si možnost, že… ale vlastně nemohu nic dělat. Nemám mentální kapacitu na to Bohu cokoli říkat, nemám kapacitu ani na škemrání o to, jak to má být dál. Nejde to. Naprosto ne.

Jeden z mých přátel, starokatolický kněz, se při každé bohoslužbě modlí za ty, kdo boj s covidem prohráli a nebyli na to připraveni. Jevilo se mi to v těch předchozích měsících trochu jako klišé. Že to říká možná trochu jako něco, co se naučil, co „se má“. Hluboká omluva! Za všechny ty, kdo jsou opravdu v průšvihovém stavu a nemohou nic. Když nic jiného, tak ty naše přímluvy vážně potřebují.

Nemocniční kaplan za mnou dorazí až po víkendu (o víkendu opravdu v nemocnici chcípl pes). Schopný, profesionální, manažer. Také s ním řeším více méně manažerské věci. Kupodivu bych neměla zas tak moc potřebu řešit s člověkem tohoto typu věci duchovní. Ne že by to asi neuměl, ale možná nemám momentálně na to mezi tou profesionalitou hledat právě jen tu normální blízkost. Naše setkání nicméně končí Otčenášem a příslibem (splněným), že se může dostavit vlastní farář. Tím moje kauza pro nemocničního kaplana končí. Nevadí, určitě jsou tu mnozí, kteří ho teď potřebují víc.

Duchovní podpora zvenčí se odehrává převážně prostřednictvím sms. On si člověk s kyslíkem na tlamě moc s okolím nepokecá. První dny ty sms jen vnímám. Že jsou. Další dny jsem za ně ráda. A nakonec skrze jednu tu sms dorazí skutečnost, kterou by starozákonní prorok popsal slovy: I stalo se ke mně slovo Hospodinovo… I když mám horečkou skoro vařený mozek, tak tohle ještě poznám. Halucinace to opravdu není. Ta sms přinesla první, velice opatrný náznak naděje. Zároveň vybavila jeden zasutý biblický verš, na který jsem dávno, ale opravdu dávno nevzpomněla. Spolu s oním veršem a nadějí nasadila do hlavy i otazník. Ten tam sedí ještě teď. Budu ho muset s Hospodinem nějak rozebrat. Protože teď už to, na rozdíl od tehdy, půjde.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...
Okomentovat
Další informace

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...
Okomentovat
Další informace