Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček VI

 Jednoho rána se probudím a jako by cvakl vypínačem, je mi skoro dobře. Ten stav trvá zhruba den, ale je pěkný. Mezi tím se řeší některé mé potíže. Místo masky dostávám tzv. brýle (hadičky do nosu), které jsou milosrdnější k obličeji (sice se na hadičce jednou v noci skoro málem oběsím, ale ok). Jejich vedlejší účinek, krvácení z nosu, je snesitelnější. Jen zhruba každé 4 hodiny je třeba sebrat odvahu a vysmrkat tu krev. To je jen nepatrná patálie.

Dalším plusem je, že se tu objevuje fyzioterapeutka a nějak začínáme řešit moje bolavá záda/nohy. Nakonec to zvládneme bez medikace, což je fajn. Dostávat ke codeinu ještě další opiáty by už bylo opravdu příliš mnoho dobrého.

Se skokovým zlepšením stavu mohu najednou – jít do sprchy a neomdlít cestou. Krevní tlak se začíná zvedat a tak se další 3 dny dožaduji toho, že by bylo fajn nasadit mi prášky, které beru, protože ani 150/100 nejsou ideální hodnoty. Saturaci drží kyslík, a když jsem na tom dobře, zkusí mi ho na pár hodin sundat. Poprvé dokážu udýchat asi 6 hodin. Ke kýžené metě 48 hodin je to ještě dlouhá cesta. Teplota si poletuje někde mezi 37 a 38°C, nastalo tedy aspoň částečné ochlazení. K tomu se mi povedlo proniknout do tajů regulace radiátoru, na nějž je moje postel přiražena a tím pádem se mi daří i teplotu v pokoji snížit na únosnou mez. Převlékám se tedy už jen asi 3x denně.

V této fázi se nějak víc pokouším komunikovat s okolím, i když je ta komunikace někdy legrační a ukazuje, že zážitky jsou poněkud nepřenositelné… (komunikující se jistě poznají J a ať se nezlobí, ty momenty mi přišly opravdu hodně legrační):

„A můžeš poslouchat něco do sluchátek?“ „Ne, mám na obličeji hadičky a motat se ještě do sluchátek…“ (Momentálně je poslouchání čehokoli pořád ještě něčím, po čem vážně netoužím…)

„Máš tam dobrou sestřičku?“ (Jo, 100 % těch, kdo nás ošetřují, už covid prodělaly, protože zdravotníci se přece očkují přednostně!)

„Jsem na kyslíku…“ „A to jsi v nemocnici?“ (Ne, vyrábím si kyslík doma elektrolýzou vody!)

„Jsem v covidnici…“ (Jak lépe nazvat izolované oddělení nemocnice, specializované na covid?) „To jsi v Srbsku nebo v Chorvatsku?“

„Přeju, abys ten kyslík brzy nepotřebovala…“ (Jo, kámo, chápu, že myslíš podporu, ale jinak já kyslík ráda a nespekuluji o druhém významu tvého přání…)

„Sežer ho, covida…“ (Žel jsem ho vdechla, potvora)

V zásadě ale proto, že je mi líp, mohu trochu komunikovat s okolím a i přes všechna tato legrační nedopatření je vlastně strašně fajn, že je tu tato, byť omezená možnost. Ozývají se mi lidé ze všech mých sociálních bublin. A ty jsou tedy zatraceně mezi sebou nekompatibilní. Přemýšlím o tom, jak by všichni tito lidičkové reagovali, kdyby se navzájem sešli, protože to spektrum je opravdu hodně různorodé. Do eschatonu nespěchám, ale říkám si, že porovnat se tam bude asi jednou velká legrace!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...