Tentokrát musím začít své povídání zeširoka. Mám kamaráda, s kterým se občas dost drsně škádlíme. Podezírám ho z toho, že si tak nějak předsevzal mne po dobu nemocničního trápení udržet psychicky nad vodou. Celkem se mu dařilo. Jeden z jeho posledních telefonátů do nemocnice se týkal populárně vědeckého článku (pak jsem si ho přirozeně našla), který přichází s objevem, že lidé, kteří mají ve své výbavě „neandrtálský“ gen, mají vyšší pravděpodobnost těžšího průběhu covidu. Rozesmál mne tím, jasně že ano! Ale podobně jako Pratchettovu zeměploškému knihovníkovi nesmí nikdo říci, že je orangutan, tak mně tady nebude nikdo říkat, že jsem neandrtálec! No počkej! Požádala jsem ho tedy, zda by mi mohl jako dodatečný narozeninový dárek sehnat pazourkový valoun velikosti větší mužské pěsti (optimální velikost jsem si určila jako velikost pěsti kamaráda, který mne vezl na testy, protože on je opravdu co do výšky nepřehlédnutelným zjevem). S tím, že si valoun do léta opracuji – a pak se těšte! Následující dny ukázaly, že bych tu potřebovala nikoli valoun, ale spíš atomovku. Ale pěkně popořadě…
Když jsem se na konci sil konečně dostala domů (oh, home,
sweet home), bylo to jako na začátku. Seděla jsem na zemi v kuchyni (nohy
mne nějak nechtěly nést o moc dál) a vybalovala tašku, třídila věci, aby bylo
jasné, co hodím na stůl u postele a co do špinavého prádla. Hlavně nikam
nezaložit propouštěcí zprávu! Nařizují mi tam klidový režim. A hlavně se
šetřit!
Pak jsem sebrala síly a šla udělat věc, na kterou jsem se těšila
nejméně poslední týden! Uvařila jsem si kafe! Co kafe, sváteční kafíčko. Špetka
skořice, trochu bezlaktózového mléka… Čich se mi již vrátil natolik, že
výrazné vůně a pachy cítím. Mám spíš problém s intenzitou, než s tím,
že by byly smysly úplně tupé! Kávu jsem tedy cítila. Překvapením pro mne byla
chuť! Chuťové pohárky totiž za ty 3 týdny zcela zapomněly, jak chutná kafíčko!
Vzpamatovaly se, až když jsem měla půl hrnku v sobě a kývly na to, že ano,
tohle je káva!
Jako následující milý krok jsem naplánovala sprchu. Ne že
bych v nemocnici neholdovala hygieně, ale vlasy přímo řvaly po pořádném
šamponu a představa toho, že spláchnu všechny nemocniční pachy, byla lákavá.
Došla jsem do koupelny – a všechno bylo jinak!
V období mého nemocničního pobytu tu proběhla revize
kotle. Mám takovou starožitnou kotlíkokarmu na zdi nad pračkou. Topí a teplou
vodu hřeje většinou spolehlivě. Že bude v koupelně po revizi binec (saze
napadané na pračku a na zem), s tím jsem počítala. Nepočítala jsem
s tím, že když topenář zkoušel, zda je na konci kotel správně vyladěn,
pustil si teplou vodu. A tak nějak divně pootočil koncovkou sprchy, že voda
tekla všude možně, jen ne tudy, kudy měla! Sbohem, voňavý šampone! Výsledkem
pokusu uvést očistné zařízení do chodu byla jen mírně vytopená koupelna. Ano,
chtělo to sikovky (mám) a přitáhnout to, ale na to mi jaksi nestačily síly,
které se tak nějak držely kolem toho přejít po bytě. Nicméně, potopu bylo třeba
zlikvidovat, i uklidila jsem koupelnu (včetně utření pračky a podlahy od sazí).
Nu, nedá se nic dělat, budu muset sehnat někoho trochu
silnějšího. Tak aspoň vyperu! Koš přetékal a zcela nevoněl (možná v této
chvíli za to, že mám ty pachy utlumené). I nacpala jsem první pračku a konečně
sklesla do pelechu. Už jsem skoro spala, když mne probudilo cvaknutí pračky.
Cyklus neskončil standardně. Na displeji se na mne šklebila chyba. Filtr. No
jo, na jeho čištění jsem se chystala těsně před covidem. Teď to bylo horší.
Znamenalo to po kouskách ve stísněném prostoru po částech vypustit přes filtr
obsah pračky a pak filtr vyčistit. To je sice opruz, ale umím to. Jen… abych
nevytopila koupelnu podruhé, vypouštěla jsem pomalinku. Hrála jsem si
s tím dalších 45 minut. Pračku jsem vypustila, koupelnu vytřela a už jsem
se těšila, že konečně nastane klidový režim. I když, filtr se choval podivně,
nešel vyndat (a to by měl). Nicméně nějaké nečistoty jsem odstranila a měla
jsem pocit, že vše bude v pořádku.
V tomto momentě zafungovalo pozitivně moje
popropouštěcí SOS a dorazila kamarádka s jídlem. Skutečností je, že dnes
by mi dělalo problém uvařit i špagety. Po dvou cyklech vytírání jsem byla
vyšťavená a toužil jen lehnout a spát. Jo, a předtím se trochu najít, protože
z nemocnice mne vyřadili před obědem a co tak asi najdete po 3 týdnech
doma (bez dlouhého rozmrazování).
Pračka dojížděla svůj cyklus a já do sebe ládovala
neuvěřitelně dobré krůtí. Ládovala bych do sebe asi cokoli jedlého, ale tohle
byla balada! Ovšem jen do té chvíle, než pračka skončila svůj tanec a já
zjistila, že mohu vytírat potřetí, protože přes filtr vytekla část obsahu na
dlaždice. Pověsila jsem prádlo, vytřela a zničeně se odplížila do postele.
Hlavně klidový režim!
Komentáře
Okomentovat