Po akční sobotě jsem v neděli byla jak zmlácená. Klidového režimu jsem opravdu užívala a sama pro sebe si povzdechla, jak je fajn, že ještě necítím naplno, když se místo pořádné sprchy jen tak ošplouchnu. Pozitivní bylo, že dorazili další kamarádi s jídlem a já věděla, že nejméně do středy nemusím být ve stresu s tím, jak nakoupit a co jíst. Díky vám všem. Také jsem si konečně vychutnala byť ještě trochu sklesle online bohoslužbu. Tohle mi chybělo strašně moc. Když už je to tak, že ani onlinovka se k člověku nedostane, je to zkrátka na pytel.
Opojena tím, že jsem konečně ve stavu aspoň něco poslouchat,
jsem si pustila k nedělnímu odpolednímu lenošení audioknihu. U té se dá i
klímat, když člověk usne, vrátí se pak k místu, které ještě slyšel.
V pondělí se zdálo, že se blýská na lepší časy.
V poledne dorazil jeden kamarád a pomohl vyřešit vodní problém, tj.
dokázal vyčistit filtr i utáhnout sprchu. Nádavkem ještě skočil pro nákup.
Konečně jsem mohla spáchat pořádnou hygienu! Bylo to super.
Večer dorazil další kamarád (díky moooooc) a pomohl mi
uklidit byt. Bylo tu hodně prachu a byt volal po setření podlah, otření klik
(aby se sem nebáli ti, kdo se bojí vira). Vyluxovala jsem koberec (přece jen
teď žiju víc v dohledu postele) a tato akce mě zase zcela vyčerpala. Ale
na konci všeho tu byl krásně naklizený byt, podlaha se jen leskla, ostatní
plochy zářily čistotou a svěžestí. Tak snad už to bude dobré.
V úterý jsem dodržovala klidový režim, protože na mé
fyzičce dozníval ten pondělek. Klidový režim však nedodržovali sousedi o
několik pater nade mnou, kteří se evidentně rozhodli pro rekonstrukci. Sbíječka
jela celý den až do pozdního večera. Tedy i to pospávání nebylo tak úplně bez
vrásek a potíží.
Vrásky se ovšem rozrostly do problému hned ve středu ráno.
Nejprve jen podivný pocit, že voda z vany odtéká nějak pomalu. Tak tedy
šup sem zvon a trochu zacvičit s odpadem. Vypadalo to, že tím je problém
zažehnán. Ale jen vypadalo! Poté, co jsem umyla po obědě nádobí, jsem
s hrůzou zjistila, že vana neodtéká a že nádavkem jak obsah umyvadla, tak
obsah dřezu si za konečnou zvolily právě jen vanu a dál nic. Zkusila jsem ještě
zacvičit nejprve s odpadem u dřezu, pak u umyvadla i vany. Nic. Jen do
toho „vábného“, co už se ve vaně nahromadilo, připlulo líně do vany. Bylo na
první pohled jasné, co se přihodilo! Renovujícím sousedům se podařilo shodit do
odpadu cosi, co se zachytilo k mé smůle zrovna někde u mého odtoku.
Porušila jsem klidový režim a nejprve jsem půl hodiny lítala
po baráku, abych zjistila, kdo renovuje a jak se s ním spojit. Tuto záhadu
jsem rozlouskla celkem rychle, chtělo to jen se opravdu trochu proběhnout
bludištěm našich pavlačí a schodů. Domluvili jsme se, že problém se bude řešit
příštího dne. Dobře, byla jsem tedy opět bez vody, tentokrát kompletně
v tom smyslu, že nejen, že jsem se nemohla mýt já, ale nemohla jsem mýt
ani nádobí. Na krásně naklizené lince se hromadily sklenice od polévek a
krabice od šunkafleků. Jednu noc to vydrží. Večer se ozval nesmělý telefon.
Sousedi oznamovali, že se celá akce čištění odpadů o den zdrží. Bylo to sice
k vzteku, ale pořád ještě únosné. Na lince přibyla sklenice od večeře.
Uplynul takřka celý čtvrtek – a nic. Řemeslník nikde. Kolem
šesté večer bylo jasné, že situaci budu muset začít řešit nějak já. Výhodou
bylo, že obsah vany jsem sice necítila, ale jako alergik jsem si říkala, že
nemohu podporovat bujení plísní a dalších potvor. Budu muset tedy tu pohromu
likvidovat. WC bylo to jediné, co fungovalo. Ti, kdo u mě někdy byli, vědí, že
to celé má jeden maličký háček. Na WC se vstupuje z předsíně. Koupelna je
však „zašitá“ na druhé straně bytu.
Ve velice pesimistické náladě jsem se dala do díla. Bylo
třeba vynosit obsah vany do WC. A ve vaně se shromáždilo hezkých pár litrů. Pro
mne práce na celou noc, protože proti nošení břemen protestovaly nejen plíce, ale
i záda. Uzavřela jsem tedy se zády dohodu, že budu nosit jen malý kyblík a to
ještě tak způli plný. Po třech litrech jsem odnosila asi 30 litrů toho humusu.
Záda to akceptovala, ale po těch deseti cestách zaprotestoval zbytek mého
organismu. Bylo nad slunce jasné, že potřebuji pomoc. Tak tedy další SOS
kamarádům, zda by nepomohli. To už jsem byla celkem hysterická! Pomohli. Jen
naklizená podlaha nějak vzala za své. Ono to nejde nosit kýble plné sajrajtu
přes celý byt a nenabryndat. Vůči sousedům chovám myšlenky typu, že by bylo výborné
ten pěstní klín mít už nyní a použít ho. Ta myšlenka mne vzpamatovala natolik,
že jsem mezi netušenými poklady skříně našla škopík, v němž se dalo umýt
nádobí. Maličko jsem touto aktivitou zkulturnila kuchyni. Vlastní hygienu jsem
omezila na čištění zubů nad záchodovou mísou. Teprve poté opět nesměle zabzučel
telefon. Firma přijde zítra, do hry se totiž zapojila karanténa.
V pátek dopoledne firma opravdu přišla. Prošťouchli
trubky. Zádrhel byl opravdu až někde u napojení na centrální odpad. Ale
vyřešilo se to. Po odchodu řemeslníků jsem opět potrénovala svůj klidový režim.
Bylo potřeba vydrbat a dezinfikovat vanu, vytřít a dezinfikovat skříňku pod
dřezem, nastěhovat do ní zpět to, co je v ní uloženo. Potom setřít podlahu
v celém bytě. Nakonec domýt všechno nádobí, které se ještě nakupilo. Nu,
tak tuhle rozcvičku jsem zvládla s přehledem. Nějak si začínám zvykat, že
klidový režim může být i pěkný cvrkot. Ale co, prý je to dobrá prevence
trombózy!
Komentáře
Okomentovat