Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček XV

Mimořádky pokračují, to abych se nenudila. Dnes ráno jsem blaženě zatípla budík s tím, že je neděle. Ve skutečnosti je úterý. Dík tomu jsem se sice probudila do růžova vyspalá, ale kupodivu v poněkud prochladlém bytě. Že je něco v nepořádku mi došlo až ve chvíli, kdy jsem se v poněkud pozdnějším dopoledni dokopala k umytí nádobí od snídaně. Voda ledová. Šla jsem se tedy mrknout na kotel. Potměšile ne mne blikal červenou kontrolkou a já začala zuřivě listovat stránkami nikoli zlatými, ale internetovými, co že se to děje. Návodů k obsluze jsem moc nenašla, zato asi patnáct různých rad, co by to mohlo být. A jen z tohoto letmého čtení jsem nabyla dojmu, že ať je to co chce, je to průšvih. A vzhledem k tomu, že je lockdown už dlouho, hlasitě jsem kotli nadávala. Měsíc po revizi a tohle! Blikající kotel jsem vypnula.

Potom jsem musela vyřídit dva obsáhlejší telefonáty. Tím jsem se časově posunula k poledni a začala přemýšlet o výrobě oběda. Přitom jsem se chystala, že budu shánět servis. A děsila se toho, že byt vychladne ještě více. Do toho zazvonil telefon potřetí. Nejprve mne potěšil. Závada není u mne. V baráku někde praskla trubka a máme tu únik plynu. Preventivně tedy zatáhli plyn všem partajím. Super! Ta horší zpráva byla, že servis se dostaví někdy v blíže neurčeném odpoledni.  Super – do té doby se nemyjem (tedy pokud netoužíme po otužování), nemyjem nádobí, ale taky nevaříme. Jediné, co fungovalo, byla varná konvice. K obědu jsem tedy dala instantní nudle z železných zásob. A poslední rohlík od snídaně. S horkým čajem jsem se pak nasáčkovala do pelechu, protože nastydnout k doznívajícímu zápalu plic bylo to poslední, oč ještě stojím. Hlavou mi vířily divoké historky bývalé předsedkyně družstva, že tu za mrazů praskaly stoupačky a letos kupodivu ještě ne! (Lehce začínám chápat, proč jsou zde poplatky nastavené tak přátelsky).

Servis sebou celkem hodil. Dodávka plynu byla obnovena už v 18:30. Zbylo mi tedy před mým pravidelným večerním programem aspoň tolik času, co by člověk rychlé vegetariánské špagety uvařil a zkonzumoval. Druhou večeři dám nezdravě na dobrou noc. Facebook mne zásobil obrázky křupavých kachen, řízků a gulášů. Přátelé si masopust užívají!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pseudo-zbožnost

Po opravdu hodně dlouhé době jsem se ocitla na bohoslužbě „konkurenční“ římskokatolické církve. Bohoslužba to byla pěkná, i když byl všední den a zrovna tady se nekázalo. Co by také mohl člověk očekávat víc na skoro venkově kdesi v kopcích? Místní osazenstvo tvořilo podivnou směs lidí otevřených a lidí, kde jsem si nebyla vlastně jistá, kam je zařadit. Na první pohled se mi jejich prožívání bohoslužby jevilo celkem vzdálené. Šok na mě čekal poté. Už jsem pozapomněla, že lidová tvořivost může proniknout i do prožívání doby po liturgii a že dokáže plodit prapodivné pseudo-liturgické útvary. A tak místní, místo toho, aby se po bohoslužbě radovali z blízkosti Boží, z Božího jemného doteku a z pozvání ke Kristovu stolu, zaklekli a už to jelo! Nemám nic proti Zdrávasu (ač to není můj šálek čaje), ale orodování „za nás hříšné“ mi přišlo jako něco, co se de facto bije s radostí, vděčností a pocitem přijetí, který tak nějak s eucharistií souvisí. To však nebylo vš...
Okomentovat
Další informace

Rok a den (skoro)

Tak je to dnes, 10. srpna, přesně 363. den od mého svěcení. Tu dnešní vavřineckou pouť si užívám jinak. Z „druhé“ strany oltáře a s tím, že nejsem naštěstí, žádnou z hlavních postav. Co ten rok přinesl? Povídali jsme si o tom, zda je člověk při vlastním svěcení mentálně trochu mimo, nebo jak to je. Pro mne to jáhenské bylo spíš zostřeným soustředěním se na dění. Jednotlivé okamžiky mám v paměti navlečeny za sebou jako korálky. Tohle svěcení bylo víc záležitostí farnosti a taky zde bylo víc přátel. Emocí, která mne provázela bohoslužbou, bylo trochu napětí, trochu zvědavost, trochu ostych – do čeho jsem se to zase „nechala uvrtat“. Vzápětí přišla radost a tak potom vydržela několik měsíců. Někde v půli prázdnin jsem si toužila někam zalézt a trochu si to všechno ještě jednou přeříkat. Nešlo to. Ale moc mi pomohl Týden duchovní obnovy. Indiánský Mesiáš se jako jiný hermeneutický klíč k evangeliím nějak setkal s mým životem. Hledání opravdovosti a autentic...
Okomentovat
Další informace

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...
Okomentovat
Další informace