Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček XV

Mimořádky pokračují, to abych se nenudila. Dnes ráno jsem blaženě zatípla budík s tím, že je neděle. Ve skutečnosti je úterý. Dík tomu jsem se sice probudila do růžova vyspalá, ale kupodivu v poněkud prochladlém bytě. Že je něco v nepořádku mi došlo až ve chvíli, kdy jsem se v poněkud pozdnějším dopoledni dokopala k umytí nádobí od snídaně. Voda ledová. Šla jsem se tedy mrknout na kotel. Potměšile ne mne blikal červenou kontrolkou a já začala zuřivě listovat stránkami nikoli zlatými, ale internetovými, co že se to děje. Návodů k obsluze jsem moc nenašla, zato asi patnáct různých rad, co by to mohlo být. A jen z tohoto letmého čtení jsem nabyla dojmu, že ať je to co chce, je to průšvih. A vzhledem k tomu, že je lockdown už dlouho, hlasitě jsem kotli nadávala. Měsíc po revizi a tohle! Blikající kotel jsem vypnula.

Potom jsem musela vyřídit dva obsáhlejší telefonáty. Tím jsem se časově posunula k poledni a začala přemýšlet o výrobě oběda. Přitom jsem se chystala, že budu shánět servis. A děsila se toho, že byt vychladne ještě více. Do toho zazvonil telefon potřetí. Nejprve mne potěšil. Závada není u mne. V baráku někde praskla trubka a máme tu únik plynu. Preventivně tedy zatáhli plyn všem partajím. Super! Ta horší zpráva byla, že servis se dostaví někdy v blíže neurčeném odpoledni.  Super – do té doby se nemyjem (tedy pokud netoužíme po otužování), nemyjem nádobí, ale taky nevaříme. Jediné, co fungovalo, byla varná konvice. K obědu jsem tedy dala instantní nudle z železných zásob. A poslední rohlík od snídaně. S horkým čajem jsem se pak nasáčkovala do pelechu, protože nastydnout k doznívajícímu zápalu plic bylo to poslední, oč ještě stojím. Hlavou mi vířily divoké historky bývalé předsedkyně družstva, že tu za mrazů praskaly stoupačky a letos kupodivu ještě ne! (Lehce začínám chápat, proč jsou zde poplatky nastavené tak přátelsky).

Servis sebou celkem hodil. Dodávka plynu byla obnovena už v 18:30. Zbylo mi tedy před mým pravidelným večerním programem aspoň tolik času, co by člověk rychlé vegetariánské špagety uvařil a zkonzumoval. Druhou večeři dám nezdravě na dobrou noc. Facebook mne zásobil obrázky křupavých kachen, řízků a gulášů. Přátelé si masopust užívají!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...