Přeskočit na hlavní obsah

Covid deníček XV

Mimořádky pokračují, to abych se nenudila. Dnes ráno jsem blaženě zatípla budík s tím, že je neděle. Ve skutečnosti je úterý. Dík tomu jsem se sice probudila do růžova vyspalá, ale kupodivu v poněkud prochladlém bytě. Že je něco v nepořádku mi došlo až ve chvíli, kdy jsem se v poněkud pozdnějším dopoledni dokopala k umytí nádobí od snídaně. Voda ledová. Šla jsem se tedy mrknout na kotel. Potměšile ne mne blikal červenou kontrolkou a já začala zuřivě listovat stránkami nikoli zlatými, ale internetovými, co že se to děje. Návodů k obsluze jsem moc nenašla, zato asi patnáct různých rad, co by to mohlo být. A jen z tohoto letmého čtení jsem nabyla dojmu, že ať je to co chce, je to průšvih. A vzhledem k tomu, že je lockdown už dlouho, hlasitě jsem kotli nadávala. Měsíc po revizi a tohle! Blikající kotel jsem vypnula.

Potom jsem musela vyřídit dva obsáhlejší telefonáty. Tím jsem se časově posunula k poledni a začala přemýšlet o výrobě oběda. Přitom jsem se chystala, že budu shánět servis. A děsila se toho, že byt vychladne ještě více. Do toho zazvonil telefon potřetí. Nejprve mne potěšil. Závada není u mne. V baráku někde praskla trubka a máme tu únik plynu. Preventivně tedy zatáhli plyn všem partajím. Super! Ta horší zpráva byla, že servis se dostaví někdy v blíže neurčeném odpoledni.  Super – do té doby se nemyjem (tedy pokud netoužíme po otužování), nemyjem nádobí, ale taky nevaříme. Jediné, co fungovalo, byla varná konvice. K obědu jsem tedy dala instantní nudle z železných zásob. A poslední rohlík od snídaně. S horkým čajem jsem se pak nasáčkovala do pelechu, protože nastydnout k doznívajícímu zápalu plic bylo to poslední, oč ještě stojím. Hlavou mi vířily divoké historky bývalé předsedkyně družstva, že tu za mrazů praskaly stoupačky a letos kupodivu ještě ne! (Lehce začínám chápat, proč jsou zde poplatky nastavené tak přátelsky).

Servis sebou celkem hodil. Dodávka plynu byla obnovena už v 18:30. Zbylo mi tedy před mým pravidelným večerním programem aspoň tolik času, co by člověk rychlé vegetariánské špagety uvařil a zkonzumoval. Druhou večeři dám nezdravě na dobrou noc. Facebook mne zásobil obrázky křupavých kachen, řízků a gulášů. Přátelé si masopust užívají!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...