Přeskočit na hlavní obsah

Just a Perfect Day III

 Část III

18:00 až 22:00

Doma rozdělím porci napůl, půlku dám k večeři, druhá bude zítra na oběd. Nasoukám to do sebe. A jdu dohánět další resty. Během hodiny udělám grafický návrh farního programu na Noc kostelů. Pak zbývá návrh realizovat, exportovat, poslat. Pro dnešek tak bude hotovo. Byly by k řešení další věci, ale mám dost.

Konečně je šance upustit páru emocím. Dělám to kupodivu česky a důkladně. Na chvilku se pak natáhnu se sci-fi knihou. Hlavní hrdina umí recitovat náboženské texty jiné civilizace. Jedním z často zmiňovaných je Vzývání nicoty. Autorka však nezašla tak daleko, že by uvedla plný text. Jo, teď by se hodilo. „Tma, ať ke mně přijde tma!“ Venku v parku popěvují bezdomovci.

Po stole si to šine pavouk. Je to hmyz, s kterým bydlet moc nechci. Je tu na lovu, potvor jeden. A je šíleně rychlý, nevede se mi tedy poslat ho pryč. Zítra tedy, bolest nebolest, budu muset uklidit. Protože stačí ti hmyzové, co se nalétají omylem. Nechci je přikrmovat drobečky z koberce. Nechci jimi přikrmovat pavouka. Nevím, kam zalezl, ale zdvořile h žádám, ať se přestěhuje jinam. Jdu znovu cvičit. Polykám večerní prášky a hroutím se do pelechu s audioknihou. Ta má tu výhodu, že možná usnu.

22:00 až 24:00

Tma přišla, spánek zatím nikoli. Bolest je tu stále. Hlas z audioknihy tiše vypráví. Bezdomoci se hádají. Předpověď počasí taky nevyšla, bouřka nikde. Nakonec, někdy kolem půlnoci, se spíš propadnu do bezvědomí, než do spánku. Za pět hodin nastane další, stejný, šílený a zbytečný den.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pseudo-zbožnost

Po opravdu hodně dlouhé době jsem se ocitla na bohoslužbě „konkurenční“ římskokatolické církve. Bohoslužba to byla pěkná, i když byl všední den a zrovna tady se nekázalo. Co by také mohl člověk očekávat víc na skoro venkově kdesi v kopcích? Místní osazenstvo tvořilo podivnou směs lidí otevřených a lidí, kde jsem si nebyla vlastně jistá, kam je zařadit. Na první pohled se mi jejich prožívání bohoslužby jevilo celkem vzdálené. Šok na mě čekal poté. Už jsem pozapomněla, že lidová tvořivost může proniknout i do prožívání doby po liturgii a že dokáže plodit prapodivné pseudo-liturgické útvary. A tak místní, místo toho, aby se po bohoslužbě radovali z blízkosti Boží, z Božího jemného doteku a z pozvání ke Kristovu stolu, zaklekli a už to jelo! Nemám nic proti Zdrávasu (ač to není můj šálek čaje), ale orodování „za nás hříšné“ mi přišlo jako něco, co se de facto bije s radostí, vděčností a pocitem přijetí, který tak nějak s eucharistií souvisí. To však nebylo vš...
Okomentovat
Další informace

Rok a den (skoro)

Tak je to dnes, 10. srpna, přesně 363. den od mého svěcení. Tu dnešní vavřineckou pouť si užívám jinak. Z „druhé“ strany oltáře a s tím, že nejsem naštěstí, žádnou z hlavních postav. Co ten rok přinesl? Povídali jsme si o tom, zda je člověk při vlastním svěcení mentálně trochu mimo, nebo jak to je. Pro mne to jáhenské bylo spíš zostřeným soustředěním se na dění. Jednotlivé okamžiky mám v paměti navlečeny za sebou jako korálky. Tohle svěcení bylo víc záležitostí farnosti a taky zde bylo víc přátel. Emocí, která mne provázela bohoslužbou, bylo trochu napětí, trochu zvědavost, trochu ostych – do čeho jsem se to zase „nechala uvrtat“. Vzápětí přišla radost a tak potom vydržela několik měsíců. Někde v půli prázdnin jsem si toužila někam zalézt a trochu si to všechno ještě jednou přeříkat. Nešlo to. Ale moc mi pomohl Týden duchovní obnovy. Indiánský Mesiáš se jako jiný hermeneutický klíč k evangeliím nějak setkal s mým životem. Hledání opravdovosti a autentic...
Okomentovat
Další informace

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...
Okomentovat
Další informace