... pokračování ...
18.8.2022 den
Denní rutina pokračovala a tematicky jsme se octli někde
kolem smíření – se sebou, s druhými, s Bohem. Dopolední program
k tomu trochu nahrál. Doprovodnou postavou byla Terezie z Lisieux.
Zrovna tuto dámu jsem nikdy moc nemusela, ale možná je to dáno spíš její
interpretací, která mi ji setrvale představovala jako hodně infantilní světici.
Obecně mám naježené chlupy (protestantské i katolické), když někdo jmenuje
druhého (většinou se to týká žen) zdrobnělinou při formální příležitosti. O
něčem to vypovídá (ale nechme psychologizování stranou). Pokud jde o Terezie,
fandím zkrátka víc té z Avily a mám na to při svém věku nárok.
Zvídavé otázky, na které se mělo odpovídat, se pak stejně trochu
tématu vymkly. O to byly zajímavější. S improvizací a la šachové hodiny
jsme se dokonce tentokrát ani příliš nezakecávali. Aspoň v naší sdílecí
skupině ne.
Po včerejším turistickém výkonu se mi nechtělo nikde moc
rajzovat, na druhé straně se mi nechtělo zůstávat v domě. Což o to,
aktivity bych si našla, ale v domě bylo také dost rušno. Někteří už nás
museli opustit, teenageři se měli vrátit z vandru, jiní si potřebovali
udělat prostor na přemýšlení, tedy de facto to, co jsem stihla předchozího dne.
Musela jsem se tedy dost přemlouvat, abych se účastnila výletu.
Naším cílem byla přírodní rezervace Zemská brána. Byla
šance, že v údolí u vody bud snesitelněji. Bylo. Dojeli jsme
k Orlické chatě a potom se prodrali cestou, vhodnou tak pro kamzíky, dolů
k vodě. Zakempila jsem u mostu, i když bych asi s nějakým úsilím
dokázala jít dál. Ale včerejší data z krokoměru mne varovala, že musím mít
rozum. Aspoň jsem tedy shodila boty a šla se brouzdat do proudu Divoké Orlice.
Ostatní účastníci se rozptýlili po okolí a sem tam se někdo ukázal. Voda byla
fajn. A patrně za to mohla kombinace parného dne, tří čtvrtin pobytu, ranních
keltských modliteb a v neposlední řadě i vzájemného hecování. Zkrátka a
dobře…
Účastníkům TDO se zachtělo vyzkoušet si, jak moc byla
keltská křížová vigilie askezí. Avšak ouha, bylo třeba odstranit několik překážek.
Za prvé: nebylo tu moře. Dobře, byla tu řeka. Ale neměla dostatečnou hloubku.
Pokusní králíci (rozuměj: ti, kdo se rozhodli podniknout tento experiment) se
tedy usnesli, že si do vody lehnou. Neříkala jsem jim radši nic o tom, že se
teploměr, měřící teplotu vzduchu, v severním Skotsku i v letních
nocích nepřehoupne moc přes nulu a že voda má tak o 10 stupňů méně, než tady. A
že tu nefičí vítr. První bariéra byla tedy zdolána.
Ukázalo se, že ta druhá je větší a těžší. Nikdo, včetně
přítomných duchovních, si nebyl natolik jist svou pamětí, že by přísahal na to,
že dá dohromady bez pomůcek aspoň jeden žalm. I tady jsem držela basu
s ostatními, kdyby věděli, že minimálně 3 žalmy dám dohromady, asi by mne
do té řeky hodili (je zkrátka nemoudré připomínat evangelikální formaci raného
mládí). Mimo to, nebyla jsem soutěžící, ale hecíř. Druhou překážku tedy pokusní
králíci odstranili tak, že na břeh postavili jednoho zoufalého dobrovolníka,
který z mobilu burácel texty žalmů nad hukot vod. Ano, existuje z toho
fotodokumentace, ale zapojte, prosím, nejprve svou fantazii: dva jedinci
namočení vprostřed řeky, na břehu maník s mobilem, který vykřikuje divná
slova (česky) a kolem zvědaví turisté přilákaní zvučností jeho hlasu. Nezávidím
ani jednomu z nich, dělat ze sebe veřejně hlupáka je nelehká role. My
ostatní jsme jim to neulehčili, protože jsme křepčili kolem a fotili jak
zjednaní. Legenda o svatém Cuthbertovi v 21. století ožila. Můj foťák
dokonce zachytil i ty dvě malé vydry, které svými kožíšky zahřívaly světcovy
zkřehlé nohy. Vlastně přesně řečeno, vydry to nebyly, ale dvě z mladších
účastnic se nevědomky zhostily dané role.
Tým experimentátorů byl důkladný, hluboce ponořeni takto
absolvovali prvních osm žalmů. Na víc nebyl čas, jinak by jistě pokračovali.
Jejich asketická praktika byla jistě důležitá, i když nevím, zda si jí dobyli
nějaký poklad zásluh. Bojím se, že na to naše církev nehraje. Nicméně, do
budoucna bude třeba optimalizovat některé postupy – třeba naučit se aspoň jeden
žalm zpaměti, že bratři presbyteři?
Komentáře
Okomentovat