Den -365
Auto se prodírá tmou, ztracené ve středočeské krajině. Jedeme
z pohřbu blízkého přítele, spolupracovníka, teologa, spisovatele, básníka.
Tedy žádná radostná atmosféra. My tři neznámí se navzájem oťukáváme. Opatrně a
pozvolna. Až padne věta: a což se za rok o Samhainu vrátit na to místo, kde
jsme se nyní loučili? Martin by si to určitě zasloužil. Ale je tu vůbec šance
pustit se do takové akce? Otázka krouží pod střechou auta a doprovází mne domů.
V následujících týdnech a měsících se pravidelně připomíná.
Den -100
Kvůli tomu nápadu jsme se pokusili něco si domluvit. A v tento
den byl potvrzen datum. Oslovuji postupně potenciální účastníky, bez kterých by
to nešlo.
Den -60
Domluvena organizace, první propagace
Den -30
Znovu propagace. Ještě stále nepropadám panice. V počítači
mám hlavní části liturgie. Dorazily vybrané texty a tak uvažuji, jak uchopit
přímluvy a závěr.
Den -14
Začíná se horečně pracovat na více místech. Pomáhají lidé z husitské
církve a celá akce dostává podobu.
Den -8
Uvažovaný předsedající posílá SMS, že leží s angínou.
Mohu se tak maximálně modlit, protože nic jiného nezbývá. Píšu přímluvy ve
stylu keltského caimu.
Den -7
V Klatovech na husitské faře nad hrnky kafe dolaďujeme
poslední detaily, co a jak.
Den -6
Začíná období „telefonní ústředny“. Dolaďuje se muzika, doprava,
účastníci. Pokud nepracuji, odpovídám na telefony a maily.
Den -4
Konečnou verzi liturgie organizuji do brožurky a po práci
tisknu. Těch 40 brožur nevypadá, že by vážilo příliš mnoho. Hlavní celebrant se
tváří, že antibiotika a modlitby zabraly.
Den -3
Tisknu itineráře dopravy z různých míst. Dělám si malý
soukromý přehled, kdo a odkud, případně kdy přijede.
Den -2
Milosrdně mi kvůli plesu odpadá výuka. Ušetřený čas využívám
k dohánění pracovních restů.
Den -1
Cestou z práce promáčím bundu i boty. Bunda se suší neochotně
a já vyhrabávám z hlubin skříně náhradní. Večer mi opět milosrdně odpadá
jakási „zbožná akce“. Je tedy čas zabalit batoh. Nakonec je pořádně těžký. Brožury,
texty pro duchovní, knihy, svíčky… no leccos se do něj vešlo. V předzvěsti
brzkého vstávání odpadám spát.
Den -10 hodin
Bylo to zbytečné. Budí mne sny. Ne, nezdá se mi o Martinovi,
zdá se i variace na motivy: co vše se může pokazit.
Den -5 hodin
Vstávám a se zalepenýma očima mátožně cvičím. Teprve u
ranního kafe se ozve budík. Nakonec beru batoh a vyrážím do svítání. Venku je
zima a pošmourno. Ve chvíli, kdy sedám do autobusu, se ozývají záda. Prima,
bude potřeba to dnes vydržet bez prášků. To tedy bude super den!
Den -3 hodiny
Ve vlaku se snažím roztát. Z vedlejší čtyřky sedadel
mne zvědavě okukuje přátelský voříšek, vlastně ona. Přijde mi olíznout ruku a
prohodíme tedy pár slov obvyklé konverzace náhodného setkání dvou cizích lidí s jejím
páníčkem. Vystupuji na nádraží v Říčanech. Odsud pocestuji autem.
Odpočítávání se zastavilo. Do začátku ekumenické keltské
zbývají ještě 3 hodiny, ale už jsme oběma nohama ve víru dění. Postupně se
přidávají další.
Komentáře
Okomentovat