Kategorie Ne-vážně
Třetí neděle adventní
se nesla nejen v znamení dětské vánoční bohoslužby, ale rozdávaly se –
očekávané i neočekávané – dárky. Milým překvapením byla kniha pro každého z
duchovních (dárek očekávaný a vcelku většinou i čtivý, díky). Překvapením,
s nímž i naše společenství nejprve tak zcela nevědělo rady, byla Kniha
bohoslužeb. Když jsem onen modrý tisk převracela v rukou, táhly mi hlavou
mírně neuctivé myšlenky o tom, jak se produkují lejstra. Navíc, v době
digitální gramotnosti, umělé inteligence, databázových systémů, distribuovaných
dat a dalších vymožeností poslat papírovou knihu s kolonkami, to je tedy
něco. Koukala jsem do balíčku jak husa do flašky. Doslova. Hledala jsem totiž,
zda není náhodou přibalen právě čerstvě seříznutý husí brk a kalamář
s duběnkovým inkoustem. Nebyl!
Stáli jsme kolem toho
nečekaného daru trochu v rozpacích. Záblesk nadšení se zjevil pouze
v matfyzáckém oku předsedy farní rady, který při pohledu na stránku
s instrukcemi a listy s kolonkami propadl nefalšovanému nadšení.
Kdosi jej pak přistihl, že si instrukce ofotil do mobilu, aby mohl strávit
blažené chvíle jejich studiem. Jemu tedy ten dárek radost udělal a určitě nám
v následujících týdnech ozřejmí jeho netušený potenciál, který jsme zatím
nestihli odhalit.
Nás ostatní trochu
obcházely mdloby, protože takový dar není jen tak něco samo sebou! Nese se
s ním ten nemilý fakt, že někdo bude chtít, abychom kolonky vyplňovali.
Začali jsme s tím tedy neprodleně, ač ostrý start se očekával až
s novým občanským rokem. Zkrátka jen proto, abychom si na tento cizorodý
prvek zvykli a zjistili, zda má pro nás nějaká úskalí či benefity.
První diskuse proběhla
nad tím, zda to má být kniha pro naši kapli, nebo pro naše společenství. Po
krátké diskusi jsme došli ke konsensu, že když už, pojmeme to tak trochu jako
kroniku společenství (upřímně, jinak by to bylo asi dost pro kočku). Budeme
tedy do knihy zaznamenávat všechny farní akce, včetně těch, které jsme si
pracovně nazvali „Máří na cestách“. Pro neznalé – jde o to, že občas,
nemohou-li se lidé dostavit na bohoslužby (a mnoho důvodů je objektivních a
spravedlivých), jdou bohoslužby za nimi. Právě v adventu bylo takovýchto
soustředěnějších akcí několik. A také sem tam vymetáme pavouky z biskupské
kaple a vůbec, jsme celkově taková trošku neposedná farnost.
Prokousali jsme se
tedy kolonkou datum a hodina. Trochu nás rozesmála instrukce ke kolonce typu bohoslužby
„je-li to bohoslužba slova, vyplňte BS…“ – tohle by bylo fajn
v přednastavené kolonce databáze, tady je to vcelku legrace. Navíc
jmenované zkratky nezahrnují zdaleka veškeré dění (přidali bychom třeba +PK –
přijetí do katechumenátu, +ŽZ – žehnání zvěře, …)
Také jsme trochu
přemítali nad tím, co vyplnit do hlavní kolonky a proběhla tichá zuřivá debata,
zda se ve čtvrtek četly nedělní texty nebo nějaké vlastní. Zjistilo se to
letmým dotazem na kazatele, který poté, co to konzultoval s předsedajícím,
vyplnil ta správná slova.
Nad kolonkami s počty
jsme kroutili hlavou. Dlouhodobě víme, kolik lidí k nám plus minus chodí. Teď
se budeme muset některých dotazovat, jestli už jim bylo patnáct (co na to
GDPR?) A budeme je muset počítat. V sousední farnosti (kde přijali tento
vánoční dárek s obdobnými pocity), již zavedli novou funkci – skrutátora.
Po dvou týdnech zkušeností víme, že budeme následovat jejich příkladu.
Nevím, jak se
s tím perou zkušenější spolubratři ve službě, ale já jsem s to se buď
soustředit na počítání dušiček, nebo na „malichernější“ úkony, jako je třeba
kázání nebo předsedání bohoslužbě. Obé zkrátka nedávám – a vlastně ani dávat
nechci. Za mne by se tedy do kolonek počty mohlo klidně psát, že nás bylo
nepočítaně.
Není to však jediný
matematický problém. Jsou tu další, daleko závažnější. No posuďte, jak byste
počítali nakouknuvšího turistu, který nám do kaple vleze při Gloria a po prvním
čtení se odporoučí? Účastnil se 10 nebo 15 % bohoslužby? Pokud nám jich do
kaple vleze za bohoslužbu pět, super, sečteme je jak jednoho jedince. Ale co
s těmi ostatními? Máme to počítat na desetiny, zaokrouhlovat nahoru, dolů
či vzít celou část? A vzhledem k tomu, že tento počet je náhodnou
veličinou, máme počítat průměr rozptyl či směrodatnou odchylku? Nebo bude
vhodnější medián? A máme to počítat celoročně nebo čtvrtletně (v létě je počet
turistů vyšší, ale čas strávený v kapli kratší)? V tomto směru
shledáváme instrukce ke knize jako nedostačující.
V rámci keltské a
františkánské spirituality se našich bohoslužeb účastní i čtyř-, osmi- či bez-
nozí (že, Alexi?) domácí mazlíčci. Nechceme je diskriminovat, však dle Písma
máme kázat evangelium všemu stvoření. Zrovna ta naše stvoření se účastní
s nadšením a ráda (a to ani nemusejí mít canisterapeutickou zkoušku a
dokonce ani pamlsek v dohledu). Vznesli jsme opatrný dotaz „nahoru“ a odpovědí
bylo, že je máme počítat, pokud by náhodou byli pokřtěni. To jsme však
vyhodnotili jako hrubou diskriminaci a povyšování se nad tvorstvo, o něž máme
pečovat. Však ty dvounohé počítáme i v případě, že pokřtěni nejsou. A ne
opravdu se nechceme chovat dle vtipu, jehož pointa zní „…a to jste neřekl, že
váš pes je katolík…“ Budeme je tedy muset připisovat do kolonky poznámky. Už
teď se tato kolonka, zvíci dvou čtverečních palců, jeví jako nedostatečná,
protože právě v ní se patrně bude odrážet ten pravý život naší farnosti…
Tak jsme se tedy skoro
prokousali problémy s počty a počítáním. Trochu jsme odsunuli stranou
skutečnost, že počet přítomných se nemusí rovnat počtu komunikantů. Tady by
opravdu pomohla inovace ve smyslu číslovaných hostií. Liturgická inovace, kdy
by podávající tiše mumlal „patnáct, šestnáct…“, by asi nebyla přijata
s pochopením ani v situaci, že by číslovky byly mumlány latinsky. A
pokud lámeme (jako u nás) chléb, tak na provádění úkonů sčítání a odčítání také
není ten pravý čas a vlastně ani chuť.
Poslední matematická
záhadu pak pro nás nastolila půlnoční bohoslužba. Sešli jsme se k ní
v Apolináři (ten svou knihu nemá) jako zástupci dvou farností. Kaple byla
vcelku zaplněna. No, ovšem nastala potíž, jak tohle spočítat a vykázat. Rovným
dílem? Nebo podle počtu zúčastněných duchovních (to by měli „křižáci“ smůlu a
museli by e spokojit jen s 25 %)? Nebo podle územní příslušnosti? Nebo si
faráři střihnou či provedou jakousi gentlemanskou dohodu? Opět bychom se
dopracovali k nějakým ne zcela celým číslům a opět tu máme zaokrouhlovací
problém.
Rozpaky jsme zažili
také nad kolonkou „kazatel“. Vzhledem k tom, že si občas dopřejeme nějakou
tu experimentální formu zvěstování, nevíme tak zcela, jak to pojmout pravdivě a
nezkresleně. Pokud zrovna zařadíme vědomostní kvíz (farnost je čas od času
miluje), kdo je tu kazatelem? Ten, kdo jej připravil? Ten, kdo jej prezentuje? Ti,
kdo odpovídají? Když zařadíme hru či jiné představení, kdo je tu kazatelem? Pokud
vedeme homilii opravdu jako homilii, tj. formou rozmluvy, či pokud zařadíme
krátká sdílení, kdo je tu kazatelem? Na tu třetí adventní jsem se vážně
neodvážila napsat, že jednu z hlavních liturgických úloh bohoslužby slova
sehrál růžový jednorožec. Ani do poznámky ne! Mrzí mne to však ave svém svědomí
bojuji s tím, že jsem kolonku zbaběle vyplnila slůvkem „všichni“.
Některé kolonky jsme
shledali jako zcela nadbytečné. Tak třeba: Od doby, co lidé přispívají nějakým
tím procentem, mají většinou všichni nastaven trvalý příkaz. Sbírky proto
probíhají pouze jako účelové záležitosti a jen jednou za čas. Ovšem
„nejveselejší“ kolonkou je podpis někoho z členů farní rady či
z farnosti. Naši emancipovaní členové si takto opravdu realizaci své
participace na životě farnosti nepředstavují. Ti, kteří se chtějí aktivně
účastnit života společenství, činí tak smysluplněji a cíleněji.
Když se však ohlédnu
za těmi třemi týdny s Knihou bohoslužeb, musím pravdivě konstatovat, že
jsme ještě zdaleka neobjevili a hlavně nedocenili všechny možnosti, které nám
tento dar skýtá. S Knihou bohoslužeb však určitě bude život našeho farního
společenství veselejší. Jak jsme jen mohli žít tolik let bez takto skvělého
vynálezu!
Komentáře
Okomentovat