Přeskočit na hlavní obsah

Střípky: Rok a den 3

 Jak jen to bylo dál? Upíjím kafe, modlím se (při modlitbě se kafe nepije, ale při pití ale se lze modlit 😊) a sbírám odvahu vstoupit do tohoto dne…

Přišlo jaro, rok 2021. Hlavním děním tohoto období byly dlouhé telefonáty s Martinem. Martin je vlastně byl… v Boží náruči pořád je… bratranec z moctého kolena (společným předkem je můj pra-pra-pradědeček Petr). Martin byl fachman přes keltskou spiritualitu, já jsem si ji pěstovala jen tak podomácku a pro sebe. V telefonátech jsme však probrali kdeco všecko možné. Od knih, které čteme, přes to, co jsme kde objevili zajímavého a po to, že jsme si navzájem dávali číst články, než jsme je vypustili někam do tisku. Zkrátka, společnou řeč jsme nacházeli v mnoha ohledech.

Naše příbuzenství jsem vyhrabala v době, kdy jsem mu chtěla dát nějaký super dárek k jáhenskému svěcení. Martin, jako správný keltoman, bral o krevní pouto mezi námi ohromně vážně. Vždycky mne představoval jako sestřenici – a já se tomu trochu smála. Ale je trochu, protože zrovna tahle linie předků pro mne byla od dětství velmi důležitá.

Tohle léto bylo ještě dobou pohody a smíchu. Martin se přestěhoval do Vodňan, kde začal působit s vervou a energií organizoval letní oslavu svých kulatin. Jela jsem za ním toho léta dvakrát. Podruhé jsme se hodně bavili o zpřístupnění keltské spiritualitě pro druhé. O tom jak a proč. Jsem v otázkách spirituality spíš sólista, takže moje představy směřovaly někam k dalšímu kutání o keltském křesťanství v tichu mé pracovny. Martin měl trend být daleko větší poustevník než já, přesto měl dveře své „poustevny“ otevřené. Jak tohle vyvážit? Jedním z témat povídání bylo i Martinovo kněžské svěcení, které sice bylo za rohem ale ne úplně za tím prvním). Povídali jsme o tom, proč a jak, jak vůbec uchopit kněžství. Bylo to hodně osobní a hodně hluboké povídání

Byl to pohodový a perfektní den, toulali jsme se prosluněnými uličkami Vodňan (to Martin ještě mohl, i když ne zcela lehce), objevovali skrytá místa, kudy prý kdysi kráčela historie… skončili jsme nakonec v kapli u díkůvzdání. I tady se objevila výzva. Týkala se zapojení do Společenství filidů. Tady nebyl důvod váhat. Z Vodňan jsem odjížděla překvapivě s tím, že pokud jde o „kelťárny“, lítáme v tom s Martinem spolu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...
Okomentovat
Další informace

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...
Okomentovat
Další informace

Přerov – nad Labem

V Praze bylo v sobotu před začátkem adventu slušně. Za Prahou počasí, že by psa nevyhnal. Drobně mžilo do rozbředlých zbytků sněhu na mokrých cestách, brázdy na zoraných polích byly vidět jen na kousíček. Mlha sice nebyla jak krupicová kaše, ale zředěné mlíko to bylo. A proto jsme ve složení dva lidé a pes vyrazili do Přerova. Tentokrát to však byl Přerov nad Labem, taková „malá díra po granátu“ mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Překvapivě, obec je situována v „lautr rovině“ u Labe. Místních pamětihodností tu není mnoho: Jeden renesanční zámeček se sgrafity. Je to takový kapesní zámeček a už z dálky je poznat, že na něj evropské dotace nedosáhly. Fotografie v různých informačních médiích mu lichotí, stačí se podívat z jiného úhlu a hned jsou vidět zborcené zdi a další ne-fotogenické neúpravnosti. O trochu lépe vypadá kaplička před zámečkem. Naopak kostel sv. Vojtěcha o pár desítek metrů dál se maskuje nudnou šedí a tváří se, jako by nebyl. Hned vedle se n...
Okomentovat
Další informace