Jak jen to bylo dál? Upíjím kafe, modlím se (při modlitbě se kafe nepije, ale při pití ale se lze modlit 😊) a sbírám odvahu vstoupit do tohoto dne…
Přišlo jaro, rok 2021. Hlavním děním tohoto období byly
dlouhé telefonáty s Martinem. Martin je vlastně byl… v Boží náruči pořád
je… bratranec z moctého kolena (společným předkem je můj
pra-pra-pradědeček Petr). Martin byl fachman přes keltskou spiritualitu, já
jsem si ji pěstovala jen tak podomácku a pro sebe. V telefonátech jsme
však probrali kdeco všecko možné. Od knih, které čteme, přes to, co jsme kde
objevili zajímavého a po to, že jsme si navzájem dávali číst články, než jsme
je vypustili někam do tisku. Zkrátka, společnou řeč jsme nacházeli v mnoha
ohledech.
Naše příbuzenství jsem vyhrabala v době, kdy jsem mu
chtěla dát nějaký super dárek k jáhenskému svěcení. Martin, jako správný
keltoman, bral o krevní pouto mezi námi ohromně vážně. Vždycky mne představoval
jako sestřenici – a já se tomu trochu smála. Ale je trochu, protože zrovna tahle
linie předků pro mne byla od dětství velmi důležitá.
Tohle léto bylo ještě dobou pohody a smíchu. Martin se
přestěhoval do Vodňan, kde začal působit s vervou a energií organizoval letní
oslavu svých kulatin. Jela jsem za ním toho léta dvakrát. Podruhé jsme se hodně
bavili o zpřístupnění keltské spiritualitě pro druhé. O tom jak a proč. Jsem v otázkách
spirituality spíš sólista, takže moje představy směřovaly někam k dalšímu kutání
o keltském křesťanství v tichu mé pracovny. Martin měl trend být daleko
větší poustevník než já, přesto měl dveře své „poustevny“ otevřené. Jak tohle
vyvážit? Jedním z témat povídání bylo i Martinovo kněžské svěcení, které
sice bylo za rohem ale ne úplně za tím prvním). Povídali jsme o tom, proč a jak,
jak vůbec uchopit kněžství. Bylo to hodně osobní a hodně hluboké povídání
Byl to pohodový a perfektní den, toulali jsme se prosluněnými
uličkami Vodňan (to Martin ještě mohl, i když ne zcela lehce), objevovali skrytá
místa, kudy prý kdysi kráčela historie… skončili jsme nakonec v kapli u
díkůvzdání. I tady se objevila výzva. Týkala se zapojení do Společenství
filidů. Tady nebyl důvod váhat. Z Vodňan jsem odjížděla překvapivě s tím,
že pokud jde o „kelťárny“, lítáme v tom s Martinem spolu.
Komentáře
Okomentovat