Přeskočit na hlavní obsah

Doggie sitter - den 3

Den začíná podobně, až na to, že urvu spánek do 6.30. Asi proto, že mi v noci pes tancoval po břiše, chtěl spát se mnou a pak zjistil, že na to je příliš vedro. Dnes zvládám i rozcvičku, je to potřeba, přece jen se zádům nelíbí škubání vodítka. Ranní procházku jdeme pomalu skoro hodinu. Zakončíme ji nákupem rohlíků. Nicméně konstatuji, že pejskaři na Praze 9 jsou prasátka. Pohyb po trávníku parku ve staré zástavbě kolem Nemocniční připomíná spíš poskakování v minovém poli. Ale „suvenýr si dnes našlápnu až později.

Pes vzorně sedí před marketem jako přibitý. Na psí hřiště se dostáváme pozdě, ale jsou tu samí fajn psi a po opatrné socializaci to jde i s „čivavami“ (podle vzhledu spíš směska ala množírna, ale neptala jsem se). Pes se vylítal vcelku kvalitně a pak míříme zase do knihovny. Je to nejsnesitelnější místo v rozpálené Praze, kam se můžeme schovat. I dnes tu udělám nějakou práci, pes chvíli štěká na sousedy, potom se stulí pod stůl v oddělení cizojazyčné literatury a spí. Jenže první prací je dostat z boty to co se na ni dostalo cestou mezi psím hřištěm a tramvají. Drbu botu snad 10 minut, než je všechno dole a než se zbavím také pachové stopy tohoto suvenýru.

Cesta zpět je martyrium, dnes nějak nemáme štěstí na klimatizaci. Přetažený pes usoudil, že bude velká legrace žvýkat vodítko. Máme tu tedy další prostor k souboji vůlí. Zkouším to zákazy i odváděním pozornosti. Pes si už konečně uvědomil, že má 2 přední packy a podává levou na posunek a pravou na slovo „druhou“. Legračně předvede i cvik „odpočíváme“, ale to je taková ta dobrá shoda náhod. Zajímá se totiž o vede sedícího pána, já říkám „neotravuj, odpočíváme“ a pes sebou okamžitě práskne do polohy „mrtvý pes“. Jo, to pak vypadá psovod hned jako borec!

Odpoledne držíme siestu oba, máme vedra plné zuby. Nějak se nemohu dokopat jít něco dělat, mimo to, že vyperu oslintaná trika a ťapkami orazítkované kraťasy. Pes už sice suverénně značkuje, ale není-li v dosahu strom, většinou si počůrá levou přední – a pak se mi radostně opře předními o stehna. Ale tohle bych mu asi na přechodnou dobu odpustila. Destrukční potenciál nikoli.

Zkouším provazový míček, jo, zaujalo ho to, ale hraje si vždycky jen pár minut a pak zájem o cokoli opadá. Boj o pohovku se trochu posunul v můj prospěch, milion povelů „dolů“ asi zafungovalo jako podmíněný reflex. Na jméno už mi reaguje kouknutím (většinou) a dokonce mne začíná vítat. Dovolila jsem si ho tedy vystavit ponížení a při podvečerní procházce jsem s sebou vzala česací rukavici. Nesežral mne, tedy super!

Venku jsme byli několikrát, mám podezření na nějaký ledvinový problém, pes pije víc, než je úměrné vedru, stresu a pohybu. Po dešti se venčící cesta mění v boj o vyhýbání se loužím. Chodíme tedy ven 5x denně.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kázání na pouti ke sv. Medardu

Medard není jméno, které bychom dávali svým dětem, přesto je u nás známý a populární. Asociace je jasná, Medard je přes počasí. Dokonce tak moc, že po něm pojmenovali jeden z numerických modelů. Ale Medard jako historická postava zas tak moc nikomu z nás neříká. Možná proto, že je to tak dávno… kam ani paměť pořádně nedosáhne. Jsme odkázáni na legendy. Vždyť toho jinak o přelomu 5./6. stol. na franském území moc nevíme. A ty nám říkají, že pocházel z bohaté franské šlechty. Měl určitě nějaké sourozence, legendy nám zachovaly jméno bratra, který také dosáhl pověsti svatosti. A legendy také vyprávějí o tom, jak se Medard ku počasí dostal. V chlapeckém věku jej zastihla venku zuřivá bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. A tak se stal Medard svatým odborníkem přes počasí. Byl v tom sice vcelku nevinně, ale to se tak už stalo mnoha svatým. Zkrátka mu byl přidělen nebeský patronát, protože i v tom vzý...

Homilie 2. neděle během roku C (2025)

  Texty: Iz 62,1-5; 1K 12,1-12; J 2,1-12 Začnu otázkou: co je to sendvič? Asi to víme všichni: dva plátky chleba a uvnitř náplň. Jaký máte nejraději? Se slaninou nebo kuřecí, sýrový či s tuňákem…? A jak souvisí sendvič s našimi novozákonními čteními? Za chvilku to objasníme. Budeme si dnes povídat o čtení z epištoly, protože to evangelijní znáte a slyšíte pořád dokola (a třeba vás už kapku nudí). Dnes se tedy podíváme do antického Korintu. V té době to bylo jedno z mála míst tehdejšího světa, kde to opravdu žilo. Město uprostřed Středozemního moře, které mělo 2 přístavy. Velké obchodní centrum. Koupit jste tam tehdy mohli cokoli: zlatem a jantarem počínaje, otroky konče. Chtěli jste velrybí kostice na hřebeny? Žádný problém. Bylo by libo núbijskou slonovinu? Máme na skladě… Stejné to pak bylo také s nabídkou náboženského servisu. Líbila by se vám válečnická mysteria? Nebo radši něco ezo pro dámy? Nebo vůbec trochu odvázanější kult? Všechno tam měli. P...

Homilie svátku sv. Rodiny C

Přiznám se, že svátek sv. Rodiny byl pro mne dlouho problém. Snad proto, že když ho rozebírají různí kazatelé, vždy mluví o tzv. tradiční rodině. Tedy tradiční ve smyslu 2. pol. 20. stol. Tatínek, maminka, 2-5 dětí, ale ve skutečnosti tak 2-3. V kostelích se mluvilo o tom, jak ideální je, aby byla maminka v domácnosti (ale to zvládaly jen ty mnohadětné rodiny). Ve škole, masírováni socialistickou propagandou, vypadal obraz rodiny vlastně hodně podobně: tatínek, maminka, 2-3 děti. Tatínek dělník a maminka údernice, nejlépe obsluhující jeřáb, či rolnice překračující dodávky mléka (kravského) o 200 %. Většina rodin mých spolužáků se jakž takž do tohoto modelu vešla. Mělo to své mouchy: v rodině jedné kamarádky byl tatínek despota, který týral celou rodinu. Jeho žena se de facto udřela a brala své časné umírání jako vysvobození. V rodině další kamarádky ze školy byl již starší tatínek tak trochu neviditelný, buď byl na směně, nebo po směně spal, takže hrát u nich doma ...